Vaření

Prochází-li láska žaludkem, kde končí?

Pokud jste začali číst v naději, že se dočkáte nějakých skandálních závěrů, budete zklamáni. Láska jak známo prochází žaludkem a končí… v hlavě. Když totiž člověk něco miluje a propadne tomu, jeho nároky se zvyšují. Jakmile se z běžného týpka změníte na hobíka, jste ztraceni. Co vám bylo doteď dobré, nestačí. A je úplně jedno, jestli jde o bicykl, rybářský prut, hrnce či pánve anebo třeba obyčejné šipky. To je totiž tak…

Když tu a tam zajedete na kole do vedlejší vsi na poštu nebo do vedlejší čtvrti na fotbálek, tak povětšinou vůbec neřešíte, na čem jedete. Ukrajina, horák nebo skládačka, hlavně když to má šlapky. Jak vás ale cyklistika popadne za osrdí, všechno se změní. Najednou nutně potřebujete osazení od „šimána“, karbonový rám, odpruženou vidlici, diskové brzdy, botky s dírou na podrážce… A s vařením je to taky tak. Dokud si z nezbytí a z hladu tu a tam něco uklohníte, je vám povětšinou úplně buřt, jak vypadá hrnec a pánev, hlavně, když nemají díru. Jenomže gastronomie je tsunami, kteréžto nás všechny smetlo k plotnám. Kdo nevaří, je mimoň. Stalo se to i mně a mé ženě.

Nebyli jsme žádní velcí kuchaři: ty vajíčka, že jo, párky taky, tu a tam těstoviny. Jenomže pak někde něco cvaklo a my začali číst gastronomické časopisy, vymetat módní bistra a restaurace, chodit na food festivaly, nakupovali jsme na farmářských trzích a u vyhlášených řezníků – vždyť to znáte. A tak jsme onehdy stáli před otevřenými skříňkami kuchyňské linky a ládovali tu hrůzu, co tam už léta lenivěla, do krabic a šup s tím do kontejneru. Znovu, jinak a radostně!

Po první zkušenosti jsme už nehledali dál. Má Lamart pánve? A hele – řadu Ecolor, celou škálu a dokonce s keramickým povrchem. Vychováni reklamami, věděli jsme, že keramický povrch je nepřilnavý, nic nespálí, vydrží vysoké teploty a skoro se nemusí mýt. Jana ale našla nějaký chat, kde lidi bědovali, že naopak černají, umýt je skoro není možné a po pár dnech v akci se na ně připeče kdeco. Tedy, nevím, o jakých keramických pánvích tihle diskutéři mluvili, ale Lamart to být nemohl.

"

Vybrali jsme si tři – větší, menší a wok a nedali bychom na ně dopustit. Co ovšem v kuchyni praktikujícího gurmeta nesmí chybět, to je poctivý litiňák. V době, kdy pomalé pečení a dušení je alfou a omegou přípravy jídel, jsme se bez něj prostě obejít nedokázali. A Lamart opět nezklamal. Jejich litinový hrnec je prvotřídní krasavec. Jako první nám dopřál vynikající líčka, pak hovězí po burgundsku, senzačního králíka, konfitovaná kachní stehna… V tomhle miláčkovi je skutečná rozkoš udělat si i třeba jenom guláš. On jakoby vařil sám – nakumuluje si teplo a pak dlouho, a úplně sám, na malém ohni, tvoří. Je to blbý, mít citový vztah k hrnci? A víte co, je mi to jedno.

ZDROJ: PR článek společnosti FAST ČR, a.s.

Komentovat

Nepřehlédněte