Vaření

Cesta do bretaňského ráje (2)

aneb O tom, jak jsem byla v zemi kuchařů za hvězdu a po čertech rychle si zvykla na úžasné Lamartovo nádobí, i o naší zásluze o rozšíření české grilovačky na břeh Atlantiku.

Doufám, že všichni, kdo čtou tyhle řádky, četli i jejich první díl. Pokud ne – tak jen přestručně, co se dělo: vyrazili jsme s mým Vojtou do Francie na bludné putování, náhoda nás přivedla do cesty Anne-Marie, které jsme začali říkat Anička a vydali se s ní do Bretagne, do kouzelného městečka u moře, kde jsme objevili restauraci Guillauma Bernanosse, zetě slavného šéfkuchaře Piera Lamarta, který kromě brilantní gastronomie vytvořil i jedinečnou sadu nádobí, do níž vložil veškeré své životní zkušenosti. A já na tom nádobí u Aničky v kuchyni uvařila večeři. Jo, vlastně ještě důležitá věc – Vojta mezitím zjistil, že nádobí Lamart se prodává i v Česku, čili já jsem byla okamžitě rozhodnutá, vyzkoušet tady co nejvíc druhů, abych měla doma náskok, až si ho budeme pořizovat.

lamart

A protože první večeře měla neskromně řečeno velký sukces, dohodli jsme s Aničkou, že si to zopakujeme. Vůbec mě ovšem nenapadlo, že naše hostitelka vytroubí po celém městečku, že má na návštěvě „fantastickou kuchařku z Česka“… jakápak já jsem fantastická kuchařka a zejména tady, v pravlasti gastronomie? Ale Anička mi vysvětlila, že ve Francii je to dost složité. Nesmíme prý celou zemi posuzovat podle Paříže, která je nejkosmopolitnějším městem na světě (Vojta se chtěl vsunout do debaty poznámkou, že co je pak teda jako Londýn, ale dupla jsem mu na nohu, protože mávat Francouzům před očima čímkoli anglickým je životu nebezpečné), kdežto většina venkova je drtivě konzervativní. Jí se tu francouzská kuchyně, respektive tady konkrétně bretoňská – a šlus. Takže já bych sem mohla vnést úplně nový vítr a ona tudíž sezvala pár známých a jestli mi to nebude vadit. Božínku, to je jasný, že mi to bude vadit! Ale neřekla jsem jí to, jen jsem se celá zkroutila trémou. Koneckonců, vařím ráda? Vařím. Miluju výzvy? Miluju. Co se může stát? Maximálně jim nebude chutnat a utvrdí se v tom, že jediná správná kuchyně je ta jejich. A to nějak přežiju. Dost jsem dumala, jak na to jít a trápila Vojtu nekonečnými pochybnostmi. Nechtělo se mi za každou cenu dělat českou kuchyni, když ji doma vlastně taky moc nevařím. A Vojta najednou povídá: A co jim udělat klasickou českou grilovačku? Tak jsem opatrně čeknula u Aničky, jak jsou na tom Bretoňci s grilováním a dozvěděla jsem se, že to tu rozhodně není běžně rozšířené hobby – a jakože na zahradě? Na zahradním grilu? Tak to vážně málokdy. Super! Tak se bude grilovat. To ožil i Vojta, protože jak on je spíš jedlík, než kuchař, tak udržovat teplotu v grilu, na to je vážně machr. Anička sice ještě trochu pochybovala, ale zavedla nás na zahradu. A do pytle… Tak tady se jako negriluje, jo? To jste neviděli – tady má totiž každý na zahradě letní kuchyni. No, to se jim to vaří venku, když tu mají v jednom kuse hezky, že jo. Gril tu byl, a luxusní, kamenný. Vojta sice brblal něco o plechové klasice, ale přesvědčila jsem ho s tím, že stejně chci využít to senzační Lamartovo nádobí, tak na přípravu přímo na roštu ať rovnou zapomene. Tak – a jdeme nakupovat.

lamart

O trhu už jsem v náznaku psala minule, tak tentokrát to vezmu podrobněji. To tak mít u nás! Jasně, farmářské trhy… ale to se prosím vůbec nedá srovnat! Tady totiž na trhu nenakupují hipsteři a raziči módního životního stylu, ale všichni. Tím myslím VŠICHNI. Celé městečko. Čtyři věci vyrazí dech jako první – úžasné množství a rozmanitost ryb a mořských plodů, neskutečné tuny pečiva v nejrůznějších tvarech a formách, sýry, sýry, sýry a nakonec zelenina. Odhlížeje od toho, že slušnou část zeleniny jsem v životě neviděla, tak byla ve  skvělé formě a prostě k nakousnutí… Jasně, tak tohle oni znají a z toho vaří. Čili – žádné ryby, pořádnou flákotu. Nakonec jsme koupili nádherný hovězí pupek, od pohledu šťavnaté mleté hovězí, a já si pořád říkala – udělat jim tak sýr, který neznají, ale to asi… A pak jsem ho uviděla. Vůbec nebyl na těch fascinujících pyramidách zdejších sýrů, byl v přilehlém supermarketu v chladícím boxu. Kyperský halloumi – to by zas až tak znát nemuseli a naše grilování se bez něj nikdy neobejde. Ještě pár banánů – a můžeme jít grilovat. Tady je to, co jsem připravovala, samozřejmě v menším množství.

Flank steak s grilovanou zeleninou na Lamartově nepřilnavé pánvi Stone

Kilo krásného hovězího pupku jsem nakrájela na asi čtvrtkilové steaky, opepřila, potřela olivovým olejem a nechala chvíli odpočívat (když ho taháte k chladničky, měl by dosáhnout pokojové teploty – nebude pak tuhý). Po čtvrt kilu lilku, papriky a cukety, jakož i 150 g cibule a deset deka žampiónů jsem nakrájela na větší kousky a ogrilovala to na Lamartově pánvi i se dvěma snítkami rozmarýnu a tymiánu – ať na Frantíky těch změn není zase tak moc. Pak jsem popadla druhou Lamartovu grilovací pánev, rozpálila ji, vlila asi 50 ml olivového oleje a grilovala steaky tak 5 až 6 minut z každé strany. Byly tam jak miminka v povijanu – naprosto se ani náznakem nepřichytávaly a provoněly celou zahradu. Těsně před podáváním jsem zeleninu i maso osolila, pochopitelně mořskou solí, měli ji tu ve fakt giga mlýnku, maso jsem ještě prokrojila – a už mi to rvali z rukou.

Reklama

lamart

Grilovaný burger plněný sýrem Fetta na Lamartově keramické grilovací pánvi

Kilo co nejšťavnatějšího nahrubo mletého hovězího (můj tip je krk nebo podplečí) jsem s láskou vložila do mísy, přidala čtyři žloutky, najemno nasekanou snítku tymiánu, šťávu ze dvou limetek, nadrobounko nasekaný kousek pálivé papričky, zakápla olivovým olejem a začala překládat, míchat a spojovat, ale vyvarovala jsme se mačkání. Do spojené masové hmoty jsem chrstla 150 ml vody, zlehka vmíchala do masa a nechala dvě hodinky odpočívat. Dvacet deka sýra Fetta jsem nakrájela na asi půlcentimetrové proužky. Pak jsem z masa udělala čtyři placky silné asi centimetr, okraje tak poloviční. Na polovinu placky jsem vyskládala sýr, přehnula a prsty upevnila vzniklou půlměsícovou kapsu. Grilovala jsem na rozpálené Lamartově pánvi s roštem, pěkně šest minut po každé straně, zakápla olivovým olejem a předkládala jedlíkům.

Grilovaný sýr Halloumi s marinovanou rukolou a cibulovou marmeládou na Lamartově keramické grilovací pánvi

Tenhle sýr je malý zázrak. 800 g jsem nakrájela na stejnoměrné plátky, lehce opepřila a grilovala na Lamartově pánvi z obou stran, dokud nezezlátl. Vůbec se neroztéká, drží tvar! Rukolu jsem smíchala s natrhanými saláty, zakápla olivovým olejem, šťávou z limetky a lehce osolila. Nakonec přišla na řadu cibulová marmeláda. Červená cibule na plátky. Na sádle zkaramelizovaný cukr. Cibuli do cukru a okamžitě míchat, dokud cibule nepustí vodu, ve které se karamel po chvíli rozpustí. Pak zalít deckou červeného vína a půldeckou balsamika, přidat na malé kostičky nakrájených 30g zázvoru. Osolit, lehce opepřit a za mírného míchání redukovat tekutinu na minimum. Nakonec přidat tak pět deka brusinkového kompotu, ještě chvíli povařit – a šup k sýru a rukole.

"

Pečený banán se strouhaným kokosem na Lamartově keramické grilovací pánvi

Tohle je báječná finta. Vezmu čtyři velké zralé banány, omyté a osušené – tak, jak jsou – tedy ve slupce. Nasucho rozpálím Lamartovu grilovací pánev s roštem, vložím banány ve slupce a z obou stran tak pět minut griluju, ono jde i o to, jak velký máte v grilu žár. Slupku napůl „otevřu“, ale podávám ve slupce. K tomu karamelovou omáčku z tmavě hnědého karamelu s trochou másla, po vychladnutí zjemněného smetanou, zasypaného nasucho opečeným strouhaným kokosem. Já navíc zdobím snítkou máty.

Jak to dopadlo? Bretoňci po večeři dokonce tleskali! A já byla normálně dojatá. Tedy Vojta brilantně topil, to abych tu slávu nestáhla jen na sebe. Tak zase příště!

Vaše Martina

ZDROJ: PR článek značky LAMART

Komentovat

Nepřehlédněte