Jaké druhy holubů potkáváme ve městech?
Urbanizovanou kulturní krajinu stále více kolonizuje holub hřivnáč. Proces jeho synantropizace sledujeme již několik desetiletí a za poslední roky se stal početným ve všech městských sídlech.
V některých zemích se v blízkosti člověka celoročně vyskytuje a hnízdí i holub doupňák. U nás je tento druh prozatím běžný v lesním prostředí. V blízkosti lidí žijí samozřejmě i zdivočelí ferální holubi, jejichž populace se vytvořily z holubů domácích, které unikly z chovů.
Jsou chráněné? Co říká zákon?
Zákonem chráněným druhem je holub doupňák. Městští holubi nejsou zákonem chráněni, týká se jich však trestní zákon, který definuje pojem týrání zvířat a nehumánní zacházení s živočichy.
Jelikož se jedná o živé tvory, zacházení s nimi musí být adekvátní a v žádném případě nesmí docházet ani k týrání nechráněných živočichů. Za zmínku stojí i morální aspekt.
Proč se stěhují do měst?
Ze zmíněných tří druhů holubů můžeme v této souvislosti u nás hovořit o výrazné změně hnízdního prostředí a přechodu z kulturní zemědělské a lesní krajiny na vysloveně urbanizované prostředí u holuba hřivnáče.
Holub doupňák hnízdí v lesích a zimuje ve volné zemědělské krajině v nížinách. Městští holubi jsou potomky domácích holubů, proto je pro ně městské, venkovské prostředí a blízkost člověka historicky přirozená.
Holub hřivnáč však postupně kolonizuje urbanizovanou krajinu a stává se četným hnízdícím, a dokonce i zimujícím druhem našich sídel.
Vysvětlení a hypotézy:
1. Změna původního prostředí, zejména kulturní zemědělské krajiny, ve které došlo za poslední desetiletí k zániku mozaikovité zemědělské krajiny, kde si dokážou holubi hřivnáči najít dostatek potravy. Souvisí to zejména s velkoplošnými a místy až průmyslovými formami zemědělství, které jsou typické pěstováním rozsáhlých monokultur plodin.
Taková území jsou v důsledku intenzivního hospodaření chudá na potravní možnosti nejen pro holuby hřivnáče. Zanikají louky a pastviny. V nížinaté krajině chybí extenzivní pastviny a místa, která nejsou využívána pro zemědělskou činnost, výrazně zarůstají, což také není vyhovující stav. Naopak v městském prostředí je stále dostatek zelených ploch, trávníků, parků a zahrad, kde si holubi dokáží vyhledávat dostupnou potravu.
2. Méně predátorů a bezpečnější prostředí pro hnízdění a výchovu mláďat.
3. Nižší tlak ze strany člověka, paradoxně, i přes přítomnost lidí, avšak bez výkonu myslivosti v urbanizované zemi.
4. Více hnízdních příležitostí na vzrostlých stromech v parcích, zahradách a jiné stromové vegetaci, případně i na technických prvcích na budovách. Mnoho z nich hnízdí dokonce přímo na balkonech lidí, pro což nemají všichni pochopení.
Proč je lidé nemají rádi?
Na balkonech většinou hnízdí městští holubi, kteří si na rozdíl od holuba hřivnáče nestaví hnízda na stromech vůbec, ale hnízděním se podobají spíše svému předkovi holubu skalnímu, který si příznačně stavěl hnízda před domestifikací na skalních útvarech a skalách.
Městští, resp. ferální holubi si staví hnízda na balkonech, pod mosty, v podkrovích domů se sedlovou střechou a v zásadě všude tam, kam se dostanou a najdou krytou římsu nebo výklenek, kde si umí postavit své hnízdo.
Antipatie asi spočívají v tom, že holubi na rozdíl od jiných ptačích druhů (například mnoha pěvců) neodnášejí trus mláďat, který se hromadí kolem hnízda, a dokáží znečistit své prostředí. K antipatiím přispívá určitě i takové zlidovělé přirovnání holubů k létajícím potkanům, což si však holubi určitě nezaslouží.
Na balkonech většinou hnízdí městští holubi, kteří si na rozdíl od holuba hřivnáče nestaví hnízda.
Škody, nákazy a prevence
Běžným kontaktem na ulici, nebo pokud holubi zahnízdí v naší blízkosti, se určitě nenakazíme žádnou nemocí a není třeba se ničeho obávat. Ohroženi jsou spíše chovatelé holubů nebo osoby pracující na místech s vysokou a dlouhodobou koncentrací hnízdních kolonií holubů v opuštěných podkrovích.
Nemocí přenosnou z holubů na lidi je ornitóza nebo tzv. psitakóza, jejímž původcem je bakterie Chlamydophila psittaci. Holubi, podobně jako jiná zvířata, mají své další nemoci, které pro lidi nejsou nebezpečné.
Za další škody může trus holubů, který může poškodit povrch fasády budov nebo památek. Jsou známé i méně běžné případy, kdy hejna holubů usedající na elektrická vedení způsobila zkraty a výpadky proudu.
Je nezbytné populaci holubů regulovat?
Velikost populace záleží vždy na úživnosti prostředí, tzn. kolik holubů si na dané ploše najde dostatek potravy, aby uživili sebe a dokázali vychovat svá mláďata.
V městském prostředí to často ovlivňuje i nepořádek a přítomnost potravinového odpadu, kterým se holubi ve městech živí nebo jsou často i přikrmováni, většinou i nevhodně pečivem a jinými lidskými potravinami. Lokálně se tak může koncentrovat více holubů a citlivější lidé, kteří se nechají strhnout zbytečnými obavami, mohou mít požadavky na jejich regulaci.
Způsoby pro regulaci
Jedním z nejefektivnějších řešení jsou při důkladně vypracované koncepci a systematické práci městské holubníky. Koncept městských holubníků funguje tak, že se holubi pravidelně krmí, prostory se dezinfikují a jejich vajíčka se nahrazují umělými.
Populace postupně stárne. Staří jedinci uhynou nebo je uloví draví ptáci. Populace se začne snižovat například na místech, kde jsou kulturní historické památky. Koncept městských holubníků funguje již ve Vídni i v některých dalších evropských městech. Jsou situovány na střechách vysokých budov nebo v podkrovích.
Prevence je efektivnější
Vždy je však třeba upřednostnit prevenci a opatření, která zamezí vzniku velkých kolonií, a to zejména omezit přístup ke komunálnímu odpadu, nepřikrmovat, zajistit budovy v havarijním stavu, aby v jejich podkrovích nevznikaly hnízdní kolonie, případně používat technické zábrany proti sesedání holubů.
Odchyt a eutanazie holubů, resp. jejich přenášení a vypouštění v jiných lokalitách, je jen mrhání financemi. Odchycení holubi jsou rychle nahrazeni jinými, pokud se neodstraní primární příčiny jejich přítomnosti.
Co dělat aby se nám holuby neuhnízdili na balkoně?
Bezpečně zamezit příletu na balkon, tj. zmiňované zasklení, instalace žaluzií, vhodných sítěk, které nezpůsobují zamotávání holubů, ale ani jiných ptáků a netopýrů.
Nejintenzivnější aktivita hnízdění je na jaře, avšak v městském prostředí a během mírných zim mohou holubi hnízdit po celý rok. Ideální je zamezit sesednutí a přístupu na balkon/lodžii.
Pokud nemáme nebo nechceme balkon zasklít nebo umístit jiné zábrany proti příletu (žaluzie, vhodné sítě aj.), zkusíme vyložit předměty, které se mechanicky pohybují a holubi plaší, na takové si však ptáci postupně zvyknou. Platí to i na siluetu dravce či atrapu krkavce. Nejúčinnější je bezpečně zamezit jejich příletu na balkon.
Nejrizikovější jsou jarní a letní měsíce, jak jsem však již řekl, během mírných zim mohou ferální holubi hnízdit celoročně, mají-li dostatek potravy.
Co dělat, když už hnízdí na balkoně?
Doporučujeme odstranit hnízdo a vydezinfikovat místo čisticími prostředky s použitím běžných ochranných pomůcek v domácnosti.
Je třeba to však stihnout před tím, než holubi nakladou vejce a vylíhnou se holoubata. Pak už je pozdě. Zbývá jen počkat, až mláďata vyrostou a potom místo vyčistit. Vyhazovat mláďata do kontejnerů, jak se to často dělá, je nehumánní.
Další oblíbená místa k hnízdění
Truhlíky a květináče, větší větrací otvory a průduchy na stěnách, rohy oken kryté střechou nebo římsou a v zásadě libovolné části budov, kde je dostatečně velký krytý prostor pro stavbu hnízda.
Obecně platí, že pokud úspěšně vychovají na daném místě mládě, budou mít tendenci se na to místo vracet znovu.
Proč například hlasové odpuzovače nefungují?
Na pouštění výstražných hlasů jiných ptáků nebo dravců si holubi postupně zvyknou, protože se naučí, že za daným hlasem nepokračuje žádné nebezpečí. Podobně neúčinné jsou siluety dravců, umělé atrapy krkavců, sov a jiných predátorů holubů.
Co nedělat
Nebezpečné jsou hroty, které mohou způsobit zranění, a to nejen holubům, ale i jiným chráněným druhům ptáků či netopýrům, kteří se vyskytují v blízkosti lidských obydlí. Podobně nebezpečné jsou nevhodné sítě, do kterých se ptáci a netopýři mohou zamotat a uhynout.
Zároveň bych chtěl upozornit na umísťování otrav, případně látek způsobujících sterilitu holubů. Jedná se o velmi nebezpečný postup, který ohrožuje i chráněné živočichy (hrdličky, holuby hřivnáče). Jed může v rámci potravinového řetězce zároveň ohrozit dravé ptáky, kteří městské holuby loví, například rarohy velké, sokoly stěhovavé nebo orly královské.
Otráveného holuba může zkonzumovat také pes či kočka. Taková extrémní řešení jsou samozřejmě nelegální a v žádném případě nejsou přijatelná. Nebezpečná jsou v konečném důsledku i z hlediska zdraví lidí.
Galerie:
Text: Andrea Dingová
Foto: SOS/BirdLife Slovensko, Shutterstock
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů
