Podzimní průvodce výsadbami: Jak sázet živý plot

V prodeji se objevují od poloviny podzimu až do jeho konce. Většinou se prodávají přímo ve svazcích, například po desíti kusech. Jestliže potřebujeme větší množství, můžeme si je objednat přímo od pěstitele, obvykle od okrasné školky. Půdu před výsadbou dobře připravíme. Vykopeme pásy (rýhy) široké 40 až 60 cm, hluboké 30 cm. Do rýh zapracujeme zahradní kompost, abychom podpořili růst kořenů do šířky i hloubky. Po výsadbě zalejeme a mulčujeme kůrou s tloušťkou cca 10 cm.

V případě prostokořenných rostlin zabezpečíme, aby jejich kořeny byly až do výsadby stále ve vlhku.

4 kroky výsadby živého plotu

1 Koupené svazky s prostokořennými sazenicemi rozbalíme co nejdříve a všechny najednou, tak jak jsou, postavíme do kbelíku či jiné nádoby s vodou, aby kořeny byly ponořeny. Pokud je nemůžeme vysazovat hned téhož nebo druhého dne, vysadíme je ve svazcích na přechodné stanoviště, nejlépe na stinné místo. Udržujeme je vlhké, nesmí přeschnout.

2 Podél plánované výsadby natáhneme provázek, abychom měli jistotu, že vysazený živý plot bude rovný. Rostliny položíme do řádku v doporučených rozestupech. Chceme-li dosáhnout širšího živého plotu, původní listnaté druhy, například hloh či ptačí zob, můžeme vysazovat ve dvou řadách. Většinu ostatních, jako jsou buk, habr nebo tis, vysazujeme jednotlivě.

3 Vykopeme dostatečně širokou výsadbovou rýhu, aby se v ní kořeny snadno rozrůstaly. Prostokořenným sazenicím v růstu hodně pomáhají mykorhizní houby dostupné v prášku. Posypeme jím mokré kořeny a zapracujeme ho i do vykopané půdy. Rostliny uložíme do téže hloubky, v jaké rostly předtím. Kořeny zahrneme půdou a povrch upěchujeme nohou.

4 Listnaté druhy po výsadbě zřežeme o třetinu až polovinu, což podpoří jejich rozvětvení. Stálezelené druhy neřežeme. Výsadbu vydatně zalejeme. Na místech, kde je to nutné, chráníme výsadbu před ohryzáním zvěří. První rok po výsadbě živý plot plejeme a během suchých dnů zaléváme.

Tip na článek: Zima v zahradě

Řez po výsadbě živého plotu

Odstřihneme všechny mrtvé a poškozené výhonky až ke zdravému dřevu. Jsou-li už rostliny v „zimním spánku“ a bez listů, bývá někdy těžké rozhodnout, zda je výhon mrtvý nebo ne. Při pochybnostech nehtem odloupneme vrchní kůru. Když se pod ní ukáže zelená barva, výhon je živý, když hnědá, je odumřelý.
Odstraníme slabé výhony, tím podpoříme růst těch silných. Odřežeme i křížící se větvičky, které by se o sebe ve větru otíraly a mohly si navzájem porušit kůru. Přineslo by to riziko vniknutí houbových nemocí.
Některé druhy mají prospěch z hlubokého řezu (i o dvě třetiny), díky čemuž se dobře, pravidelně a hlavně odspodu rozvětví. Platí to pro ptačí zob, habr, ibišek.
Řežeme vždy na vnější očko, abychom zabránili přehuštění keře v jeho vnitřku.