Chovatelství

Přiznám se, že když mi naše kočka Míša poprvé přinesla před postel napůl živou myš, moje reakce nebyla zrovna nadšená. Vřískla jsem, odskočila a chvíli jsem vůbec nechápala, co se děje. Míša u toho seděla s výrazem naprosté spokojenosti a zřejmě čekala na pochvalu. Tehdy mě to poprvé přinutilo zamyslet se – proč to dělá? A co tím vlastně chce říct?

Je to kočičí gigant. Někdo říká, že se předkové této číči křížili ve státě Maine s mývaly severními. Jiný tvrdí, že byly mainské mývalí kočky vyšlechtěny z norské lesní kočky. Pravda je, že výsledkem je extrémně velká chlupatá bytost: samičky mají až 8 kilogramů, samečkové dokonce 12 kg. Délka těla i s ocasem může přesáhnout jeden metr. Někdo by se mohl takové šelmy až bát, ale to je zbytečné - mírumilovnější stvoření sotva najdete.

Ať už máme zahradu v centru města, nebo na samotě, kočka k nám dřív nebo později zavítá. Nemusí být nutně naše, ráda přijde na návštěvu i od sousedů, či dokonce z vedlejší vesnice. Je v zahradě pomocníkem, či pohromou?

Každý, kdo někdy choval slepice, to asi zná. Jednou jdete do kurníku a vajíčka nikde. Druhý den taky nic. A přitom slepice vypadají úplně normálně – žerou, pobíhají, nejsou nemocné. Člověk si říká, co se vlastně stalo. Často za tím není žádná závažná choroba ani chyba v krmení.

Spousta chovatelů to zná. Odčervení se odkládá, přijde léto, a s ním přijdou i problémy. Přitom jarní odčervení patří k těm věcem, které skutečně stojí za to nepodcenit – a hlavně nepodcenit jejich načasování.

Chcete svému mazlíčkovi dopřát kvalitní, chutné snacky bez zbytečně chemie? Domácí pamlsky pro psy a kočky jsou skvělý způsob, jak mít kontrolu nad složením a potěšit vašeho chlupatého parťáka. 

Zima pozvolna končí a vaše zahrada se probouzí k životu. Jenže z rohu od plotu se line odér, který připomíná zapomenutý syreček v batohu. Ano, vaše psí bouda volá o pomoc. Než tam váš pes zatáhne první jarní klíště, zjistěte, proč je jarní dezinfekce nutností a jak ji zvládnete sami, s humorem a bez zbytečné chemie.

Že něco rozděluje společnost, to je módní fráze a dá se to říct prakticky o čemkoliv nebo o komkoliv. Platí to i o domácích zvířatech - ovšem je fascinující, jak rozdílně se na ně lidé dívají. Někteří je chápou jako chlupaté objekty, které jen jedí, spí a dělají nepořádek. Jiní naopak svého mazlíčka milují nade vše na světě.

Zima už člověka trochu unavuje, ale jaro je pořád v nedohlednu. Dny jsou sice o něco delší, jenže rána bývají mrazivá, bláto střídá sníh a všechno působí tak nějak bez energie. A co teprve naši zvířecí parťáci. Možná jste si toho všimli i doma nebo na dvorku. Slepice snášejí méně, králíci jsou méně aktivní a pes místo radostného pobíhání raději zaleze do pelíšku. Není to náhoda. Právě únor bývá pro zvířata jedním z nejnáročnějších měsíců v roce.

Že mají psi schopnost lidem prodlužovat životy, to není žádná novinka. Péče o roztomilého čtyřnohého mazlíčka nejednomu jedinci zvýšila chuť do života, přiměla jej k pohybu a k sociálnímu setkávání. Jenže pejsci toho zjevně dokáží ještě více.

Představte si sobotní ráno, slunce se opírá do vašich muškátů na balkoně, vy v županu a právě uslyšíte spokojené, tiché „kvok”. Automaticky sáhnete a vezmete ještě teplé vajíčko, které si o pár sekund rozklepnete na pánvičku. Zní to idylicky, že? Realita chovu slepic v paneláku je však barvitější. Pojďme se na to zblízka podívat.

Když se řekne zima a venkovní chov králíků, většina lidí si automaticky představí mráz jako největšího nepřítele. Jenže pravda je trochu jinde. Zdravý králík si s chladem poradí překvapivě dobře – mnohem větší nebezpečí pro něj často představuje vlhko, průvan, špatná strava nebo zanedbaná péče. Pokud králíky chováte venku, právě v zimě se vyplatí být o krok napřed.