Přece se nezbavím plechové formy na bábovku, ve které za války babička pekla, ta by mi to neodpustila. Nebo polévkové mísy po tetě, byť ta mísa neviděla polévku už pěkných pár desítek let. A co s tou konvičkou na mléko, i když u nás nikdo mléko nepije? Přece ji nevyhodím…!? Asi neexistuje žádná domácnost, ve které by občas nezazněla podobná slova. Vezměme si takový mlýnek ma maso. Nikdo nespočítá, kolik jich spočívá zastrčených kdesi v kuchyňské skříňce, ale nikdo se s nimi nechce rozloučit jednou pro vždy. Jeden divák mi před léty poslal mlýnek na maso, ze kterého vyjmul čelní děrované litinové koleečko a kterému o kousek ubrousil ostří. Doporučil, abychom to ukázali divákům, protože je to jedna z mála možností, jak vrátit tuhle věcičku do života. Vždyť maso už nikdo nemele, protože se v každém obchodě dostane mleté vepřové i hovězí… A víte, v co proměnil mlýnek na maso? S takto upraveným strojkem mele borovou kůru, která představuje povinnou součást substrátu na orchideje. Na ničem jiném tu kůru neupravíte do podoby, která orchidejím vyhovuje. Přitom dnes pěstuje orchideje pomalu každý a občas je třeba rostliny přesadit… Po svém si s těmi odloženými strojky, formami na bábovku, kořenkami, konvičkami na mléko a polévkovými mísami poradila výtvarnice a floristka paní Viola Zeithamlová. Proměnila je na vázy, květináče, na nosiče suchých, umělých i živých květin. Dokonce dokázala oživit i ten strojek na maso. A když jde na návštěvu, nese s sebou květinovou lahev, naplněnou skvělou višňovkou. Navštívený pak neví, co má obdivovat víc, jestli obal nebo obsah. Určitě máte doma také pár porcelánových, skleněných nebo třeba plechových památek po předcích. Zkuste je podle vzoru naší výtvarnice oživit. Možná si zároveň oživíte i pěkné vzpomínky na ty, kterým po dlouhá léta sloužily.
Článek z RPN č. 3/2014
