Interiér

Lepení podle pravidel

Alchymisté se kdysi marně pokoušeli přeměnit železo ve zlato. Dnes se chemici snaží vymyslet univerzální lepidlo. Zatím bohužel také marně, takže v dílně musíme mít několik druhů s různým použitím.

Text: Radek Sýkora, foto: archivy firem Z-trade, Henkel a Den Braven

Cílem lepení je spojit předměty tak, aby se nedaly oddělit. Když se to nepodaří, bylo buď použito nevhodné lepidlo, nebo zvolen nesprávný postup. Kritéria výběru mohou být různá.

Podle způsobu vytvrzeníUHU

Podle způsobu vytvrzení se lepidla dělí do dvou základních kategorií: Rozpouštědlová lepidla se vytvrzují fyzikálně, tedy vsáknutím a odpařením rozpouštědla a vytvrdnutím náplně (kaseinu, škrobu a podobně). Reaktivní lepidla se vytvrzují chemickou reakcí v něm obsazených složek působením vzdušné vlhkostí, UV záření apod.

To je důležité vědět při jejich výběru. Důležitou roli totiž hraje charakter lepených materiálů: Savé materiály (dřevo, papír, textil, kámen, apod.) umožňují vsáknutí a odpaření rozpouštědel obsažených v lepidle. Naopak nesavé materiály (kovy, polystyren, plasty, sklo, molitan apod.) odpaření rozpouštědel neumožní. Pokud tedy použijeme pro lepení nesavých materiálů rozpouštědlové lepidlo, bude výsledek špatný.

Dvousložková lepidla

Nejznámější reaktivní lepidla jsou dvousložková – epoxidová. Liší se konečnou pevností lepeného spoje, otevřenou dobou zpracování (doba, po kterou můžeme s lepidlem pracovat po smíchání složek) a typem plnidla. Lepidla s otevřenou dobou zpracování dvě minuty mají konečnou pevnost kolem 100kg/cm2. Lepidla s otevřenou dobou zpracování pět minut mají pevnost do 170kg/cm2. V průmyslu se používají vysokopevnostní epoxidová lepidla s pevností až 300kg/cm2.

Epoxidová lepidla mohou obsahovat různá plnidla (minerální, kovová, plastová). Lze s nimi pak zaplnit i trhliny a spáry. Oblíbené jsou epoxidové plastelíny, se kterými se dobře pracuje a slouží k řadě oprav i ve vlhkém prostředí (odpadů, radiátorů a podobně).

Drží již za sekundu

Jednosložková reaktivní „sekundová“ lepidla na bázi kyanoakralátu rychle polymerují působením vzdušné vlhkosti. Začnou lepit opravdu za několik sekund, ale plnou pevnost získají až za několik hodin. U starších výrobků je limitující, že po vytvrzení nejsou pružná a nejde s nimi lepit pružné materiály. Také jsou nestálá ve vlhkém prostředí.

Sekundová lepidla nové generace (například UHU) jsou pružná i po vytvrzení. Lze s nimi tedy lepit i kůži a koženku, korek, polystyren a podobně. A navíc jsou odolná působení vlhkosti, takže s nimi opravíme i boty.

zidlePro lepení dřeva

Lepidla na dřevo, desky MFD apod., se člení do skupin podle odolnosti lepeného spoje proti vlhkosti. Jsou buď disperzní (rozpouštědlová), nebo polyuretanová (reaktivní).

Disperzní lepidla na bázi polyvinylacetátu (PVAc) s označením D2 jsou určena pro lepení materiálů v interiérech. Označení D3 mají disperzní lepidla pro lepení v interiéru i exteriéru, spoj však neodolává trvalému působení vlhkosti.

Pokud požadujeme vysokou pevnost i odolnost proti vlhkosti (pergoly, zahradní nábytek, těžké stoly, staré židle apod.), použijeme kategorii D4, což jsou dvousložková lepidla na bázi polyuretanu (PU). Po aplikace mírně napěňují, vytvrzují se vzdušnou vlhkostí a jsou velmi pevná.

Problémové plasty

Při výběru lepidla pro lepení plastů si musíme především uvědomit, zda se jedná o plast za běžných podmínek slepitelný nebo neslepitelný.

Mezi tzv. neslepitelné plasty patří PE, PP, teflon a silikon (zahradní plastový nábytek, plastové konve, kanystry, nádrže na vodu, nárazníky některých typů aut apod.). Ty se pak musí speciálním postupem svařovat. Menší poškození však lze přece jen opravit speciálními  reaktivními lepidly. Lepený spoj zůstává elastický a vyrovnává vnitřní napětí.

Tekuté hřebíky

Zvláštním druhem jednosložkových lepidel obvykle na bázi polyuretanu jsou lepicí tmely a montážní lepidla. Lepicí tmely se používají k vyplňování spár a prasklin, k utěsnění svodů, okapů a střešních plášťů, k montáži parapetů, lišt, schodů, dlaždic a podobně. Po vytvrzení lze povrch brousit a natírat.

Montážní lepidla se někdy označují jako “tekuté hřebíky”, neboť jsou alternativu k tradičnímu vrtání či zatloukání. Lze je použít k lepení v interiéru i exteriéru, na hladké i mokré povrchy a pro lepení savých i nesavých materiálů.

Extra tip: Lepidlo v pistolipistole

Tavné lepidlo je termoplastická látka, která se teplem (asi 120 °C) roztaví a po vychladnutí spojí různé materiály. Spolehlivě lepí papír, dřevo, karton, kůži, textil i některé druhy plastů.

Lepidlo se aplikuje tavnou pistolí: Tyčinku lepidla zasuneme do pistole, zhřejeme a souvisle či po kapkách nanášíme. K roztavení lze použít i horkovzdušnou pistoli.

Podobně pracují tavná lepidla u „zažehlovacích“ hran: Na rubové straně umakartového pásku je naneseno lepidlo, které po zahřátí žehličkou přilepí pásek k podkladu.

Kontaktní lepení

Při použití roupoštědlových lepidel je důležité, zda jde o savý či nesavý materiál. Pokud je jeden z lepených povrchů savý, stačí rozpouštědlové lepidlo nanést jen na jeden z materiálů, spojit a nechat vytvrdit – výsledný spoj je trvale pružný.

Pro nesavé povrchy (gumu, molitan, kůži apod. je nutné použít tzv. kontaktní způsob lepení: Lepidlo naneseme na obě strany, necháme odpařit rozpouštědlo (což může trvat i 15 minut), pak teprve materiály spojíme a silně stlačíme. Pokud nenechme rozpouštědlo odpařit, zůstane i po slepení ve spoji (i když spoj sevřeme do svěráku). Spojení má jen krátké trvání a téměř žádnou pevnost.

Příprava povrchů

Výsledná kvalita lepeného spoje však nezáleží pouze na výběru správného typu lepidla, ale také na úpravě povrchů před jejich vlastním lepením. Odmaštění je nedílnou součástí přípravy povrchů před lepením. Zcela nevhodná jsou všechna rozpouštědla (ředidla) a benzín. Obsahují totiž organické mastné kyseliny, které nám mohou výslednou pevnost lepeného spoje snížit až o 70 %. Obecně lze říci, že univerzální odmašťovadlo je technický líh. Na kovy je však lepší aceton nebo perchloretylen. Existují i další typy odmašťovadel, která se však více používají v průmyslové praxi.

V dílně bychom měli mít:

– Kaseinové či škrobové lepidlo k lepení papíru a tapet a granulovaný kostní klíh k lepení dřeva a textilu.

– Disperzní lepidlo k lepení dřeva, tzv. slepitelných plastů a kůže.

– Reaktivní lepidlo pro široké použití, kyanakrylátové „sekundové“ lepidlo k rychlé opravě.

– Dvousložkové lepidlo k lepení a kotvení kovů, tvrdých plastů, keramiky, kamene a betonu.

– Speciální sadu lepidel k drobným opravám tzv. neslepitelných plastů.

– Univerzální lepicí tmel k lepení, tmelení a izolaci různých druhů materiálů.

Článek z RPN č. 3/2011