Připravila: Ivana Hudcová, foto: archiv
Dřevomorka domácí (latinsky Serpula lacrymans platí za bezkonkurenčně nejznámější dřevokaznou houbu. Má nahnědlou, na okrajích bělavou barvu. Je velmi nebezpečná, protože napadá dřevo v konstrukcích a budovách a při svém růstu produkuje značné množství vody. Je neobyčejně odolná a šíří se skutečně agresivně. Živiny získává rozkladem dřeva, které tmavne, objevují se v něm trhliny a postupně se kostkovitě rozpadá.
Může se ale šířit i přes jiné materiály, jako je zdivo, a brzy napadnout celý objekt.
Podhoubí proroste i zdí
Vyrůstá a šíří se často po dlouhý čas nepozorovaně, a když ji zaznamenáme, bývá už zpravidla pozdě. Napadané dřevo se pak obyčejně doporučuje zlikvidovat. Znamená to dřevo odřezat alespoň metr podélně od viditelného napadení. Při rozsáhlejším napadení konstrukce se musí přistoupit i k celkové výměně. Vyplatí se přitom zkontrolovat také zdivo, protože i zde by se houba mohla nacházet. Podhoubí dřevomorky dokáže prorůst skrz zeď a zprostředkovat dřevomorce transport živin a vody i ze značných vzdáleností. Na houbě se také občas vyskytují kapičky vody (odtud také pramení slovenský název Drevokaz slzivý). Tento jev vede k dalšímu zavlhčení napadeného místa.
Už naši předkové…
Zoufalství nad napadením dřevomorkou prožívali i naši předci, o čemž svědčí třeba Ottův slovník naučný, kde se praví: „Ochranou proti ní jest pečlivě větrati příbytky, zvláště však toho dbáti, aby nejen stavební dřevo bylo suché, nýbrž i všechno ostatní stavivo. Prostředky v denních listech doporučované nezpomáhají
