Připravil: Radek Sýkora, foto: Pavel Zeman a archiv firem Bosch, Ferm a Ryobi
Použití podle teploty
Použití pistole závisí zejména na požadované teplotě vzduchu a nástavci.
– Rozmrazování a vysoušení: Pistolí s regulací teploty na asi 150 °C lze rozmrazit zamrzlé vodovodní kohouty a potrubí (kovové i plastové), zámky automobilu a náledí na schodech. S plochým nástavcem můžeme vysoušet čerstvě nalakované plochy, vlhké dřevo, změkčovat lyžařské vosky či odstranit nálepky. Proud horkého vzduchu rovněž usnadní uvolňování utažených nebo zrezivělých matic. Hospodyňky mohou teplým vzduchem dokonce sušit ovoce či zapékat sýrové toasty.
– Svařování plastů a kovů: Horkým vzduchem se svařují například plastové podlahové krytiny. Plastová tyčinka se vloží do svařovacího nástavce, při teplotě vzduchu asi 300 °C se taví a vyplňuje spojující šev.
Plastové fólie (dno zahradního jezírka) se překryjí o 2-4 cm a mezi vrstvy se štěrbinovou tryskou vhání vzduch o teplotě 300-400 °C. Po změknutí okrajů se slepí přítlačným válečkem. Plastové tyče a roury svařujeme s pomocí speciálního svařovacího zrcadla: Zrcadlo nahřejeme asi na 300 °C, spojované díly se přitisknou na zrcadlo, a když změknou, natlačí se na sebe. Spoje měděných trubek se nahřejí nad 300 °C, přiložený pájecí drát se roztaví a zatáhne do spoje. Dražší pistole s teplotou vzduchu až 600 °C umožňují i letování okapů.
– Ohýbání materiálů: Potrubí, zahřáté nad postavenou pistolí na 250-400 °C, tvarujeme oběma rukama. Desky z termoplastů se po zahřátí snadno ohnou o hranu pracovního stolu.
– Odstraňování lepidel a nátěrů: Horkým vzduchem o teplotě 250-600 °C se dobře taví všechny běžné druhy lepidel, barev a laků. Původní vrstvy pak odstraníme špachtlí nebo škrabkou.
Nastavení parametrů
Množství a teplota vzduchu se nastavují spínačem, a to obvykle ve třech až pěti stupních. Je třeba ale vždy počítat s tím, že nastavenou teplotu udrží pistole jen v úrovni trysky: o 5 cm dál bývá teplota nižší asi o třetinu, o 10 cm dál asi o polovinu. Modernější horkovzdušné pistole jsou vybaveny indikací teploty postupně svíticími LCD diodami, nejdražší přístroje jsou opatřeny digitálním teploměrem, jímž se teplota kontroluje kontinuálně a automaticky upravuje. U levnějších typů lze teplotu přibližně nastavit přepínačem otáček ventilátoru. Nemá-li pistole ani tyto funkce, musíme jen podle potřeby měnit vzdálenost od materiálu, který chceme rozehřát nebo opálit.
Bohaté příslušenství
Na horkovzdušnou pistoli můžeme nasadit různé nástavce, které směrují nebo rozptylují horký vzduch tak, jak je pro různé práce potřeba. Nástavce mohou být součástí dodávky, ale obvykle se kupují samostatně.
Ani levnějším pistolím v nabídce příslušenství nechybí plochá opalovací tryska, reflektorová tryska pro pájení a zatavování, redukční tryska a hadičky pro zatavování kabelů. Příslušenství k dražším typům čítá velké množství položek a bývá uloženo v kufříku s pistolí. Najdeme v něm například svařovací trysku pro svařovací dráty, zrcadlo pro svařování trubek a tyčí, štěrbinovou trysku pro svařování plastových fólií, zásobu svařovacích „drátů“ pro nejrozšířenější typy plastů a podobně.
Dobře se ovládá
Horkovzdušná pistole je lehká a práce s ní je poměrně snadná: Pistoli ovládáme jednou rukou, druhá zůstává volná pro manipulaci s dalším nářadím, například špachtlí či profilovanou škrabkou na odstranění laku z vyfrézovaného dřeva. Pistoli můžeme i volně postavit na pracovní stůl tryskou vzhůru a v proudu vzduchu oběma rukama například ohýbat plastové trubky. Pro běžné použití v domácí dílně další příslušenství obvykle nepotřebujeme. Různé typy trysek (nástavců) však práci výrazně zjednoduší a zlepší její kvalitu.
Extra tip: Opalování nátěru
Horkovzdušnou pistoli nastavíme na 300 až 600 °C (podle typu nátěru a druhu dřeva) nasadíme užší plochou trysku a asi 2 cm nad povrchem začneme nátěr opatrně opalovat. Postupujeme v pruzích a jakmile se začnou tvořit vlnky (nikoliv puchýře, to už je pozdě), ihned vrstvu seškrábneme, neboť po chvíli znovu tuhne. Teplotu i intenzitu horkého vzduchu je vhodné na málo viditelném místě předmětu vyzkoušet: Nátěr musí změknout, ale materiál pod ním nesmí černat (uhelnatět). Na větších plochách škrábeme nátěr malířskou stěrkou či seříznutou lištou z tvrdého dřeva, na menších použijeme starý šroubovák. Na složitě profilované plochy, rámy a podobně se používají speciální škrabky. Podobným způsobem (ale pomocí širší, tzv. vyzařovací ploché trysky) odstraníme lepidlo z podlahové krytiny a tmel ze spár v dlaždicích nebo z těsnicích pásů na fasádě.
Dobré rady
– Před zahájením prací odstraníme z blízkosti snadno zápalné předměty a hořlaviny.
– Používáme ochranné rukavice: horký vzduch může rychle a bolestivě popálit.
– Nábytek, dveře a okna nejprve zbavíme kování a jiných částí, které by mohly překážet. U oken nebo prosklených dvířek si připravíme obdélníčky plechu nebo azbestu, kterými ochráníme sklo.
– Když se ze dřeva teplem uvolní pryskyřice, je třeba ji vymýt ředidlem C 6000, acetonem nebo benzínem, jinak na tato místa nový nátěr nepřilne.
– Jestliže odstraňujete nátěr z kovových materiálů, ověříme si, zda nejsou pájeny cínovou pájkou. Ta se při teplotě kolem 300 °C roztaví.
– Počítáme s tím, že snadno tavitelné materiály (zejména plasty) se teplem mohou deformovat nebo dokonce roztéci.
– Po delší práci s vysokou teplotou se doporučuje nechat pistoli chvíli běžet v nastavení na studený vzduch, aby se ochladila.
– Při nastavení nejvyšších teplot (550 až 650 °C) se podaří zapálit dřevěné uhlí v grilu, a to i mírně navlhlé.
Článek z RPN č. 1-2/2011
