Zahrada

ZAPOMENUTÉ OVOCE

Pokud listujeme starými zahradnickými slovníky a PŘÍRUČKAMI, najdeme celou řadu ovocných i zeleninových ODRŮD, které jsou již dávno NAHRAZENY novými. Úplně stejné je to i s některými ovocným druhy. A je to určitě škoda…

Jedná se většinou o druhy odolné jak vůči klimatickým, tak i půdním podmínkám. Mohou se pěstovat i v podhůří a potřebují minimální rostlinolékařské zákroky. Právem je tak ceněna omezená spotřeba chemických přípravků. atří sem především jeřáby, kdouloně, mišpule a meruzalky.

ČERNÝ JEŘÁB – ARONIE

Neměl by chybět na žádné zahrádce. Dává plody s vysokým obsahem vitamínů C a P, dále obsahuje rutin, který se využívá při léčení vysokého tlaku a skleróze. Pěstuje se jako keř nebo stromek s menší korunou. Keřové sazenice lze získat řízkováním, ze semen i hřížením; stromky se pak roubují. Z jednoho keře výšky 2 m a šíře asi 1,5 m lze sklidit až 10 kg plodů. Ty se konzumují buď syrové nebo jako kompot. Aronie je nejen užitečná svými plody.

Současně však působí velmi dekorativně jako okrasný keř – především v době květu, kdy vytváří bohaté chocholíky bílých květů, na podzim pak svými vybarvenými listy. Nero, jediná registrovaná odrůda v sortimentu, se vyznačuje pravidelnou plodností a velkými, aromatickými plody. Vyžaduje vlhčí stanoviště a je náročný na světlo, proto se již od 4. – 6. roku vyplatí prosvětlování koruny. Plody se dají velmi dobře sušit na zimu.

JEŘÁB SLADKOPLODÝ

Patří k neprávem opomíjeným druhům, přestože se jedná o stromy zcela nenáročné. Daří se jim  v chudých půdách, snášejí i vysoké polohy a patří všeobecně mezi nejodolnější ovocné plodiny. Choroby a škůdci se jeřábu prakticky vyhýbají. Ošetřování stromů je tak zcela jednoduché; spočívá pouze v odstraňování suchých větví a těch, které zahušťují korunu. Plody jsou červené, mají až trojnásobně větší obsah vitamínu C než citrony. Dají se jíst syrové, nebo je lze zavařit jaké brusinky. Z odrůd je nejlepší Moravský sladkoplodý.

MIŠPULE

Roste jako keř nebo nízký strom. Pochází z oblasti, sahající od jižní Evropy až po Arménii. Latinský název tedy nevypovídá o zemi původu, ale odráží fakt, že ve střední Evropě mišpule již dávno zdomácněla. Od starověku se její malé a roztomilé plody používaly v kuchyni i v lékárnictví. U nás se mišpule pěstuje poměrně vzácně, ale je známa již od 12. století. I v našich klimatických podmínkách se jí daří dobře a v teplejších oblastech zplaňuje.

Mišpule lze pěstovat i bez prořezávky, vytvářejí přirozeně pěknou deštníkovitou korunu. V prvních třech letech od výsadby však výchovný řez dobré tvarování pojistí. U sazenice stačí ponechat pět výhonů pro budoucí kosterní větve, a ty zkrátit první i druhý rok o polovinu a třetí rok o třetinu. Vhodný termín pro řez je zima, pokud silně nemrzne, a předjaří. V dalších letech již není třeba mišpuli prořezávat, obvykle si sama udržuje pěknou vzdušnou korunku. V případě potřeby, pokud se na chudých suchých půdách vyčerpá, však snáší i zmlazovací řez.

KDOULOŇ

Roste jako nízký strom, dosahující výšky 3 až 5 metrů. U nás se pěstují velmi zřídka jako volně rostoucí zákrsky, šlechtěné buď na vegetativních typech kdouloně nebo na hlohu. Výsadba se provádí na vzdálenost 4×6 metrů. Na řez není náročná, postačí pouze výchovný řez na počátku růstu, v plodnosti se pak omezí jen na občasný průklest jednou za 6 až 8 let. Vzhledem k tomu, že koření velice mělce, vyžaduje šetrnou kultivaci půdy. Vyplatí se mulčování organickou hmotou, která je spolehlivou ochranou proti vymrznutí. Dožívá se 20 až 25 let, v dobrých podmínkách a při pravidelném zmlazování i více.

Pro výsadbu volíme chráněné výslunné polohy a dobré hlinitopísčité záhřevné a přiměřeně vlhké půdy. Na suchém stanovišti plody trpí kamánkovitostí, v přemokřené půdě špatně vyzrávají a mají méně intenzivní aroma. Plody zrají během října a skladované vydrží do jara. Dužnina plodů je tuhá, aromatická a mírně natrpklá, má vysoký obsah pektinů. Vzrostlý keř poskytuje kolem 30 kg plodů, využitelných výhradně pro další zpracování, jako je kompotování, výroba želé, ovocných past, moštů a likérů, případně kandování. Ve středoasijských republikách a Iránu je kdouloň důležitou konzervárenskou surovinou. U nás je rozšířena odrůda Champion. Plody mohou mít různý tvar od hruškovitých až po oválné. Je vhodná i jako okrasný keř ozdobný listem, květem i plody.

MIRABELKA

Též myrobalán třešňový pochází z Malé Asie a Kavkazu. Vytváří keřovitý stromek až menší strom, dorůstající do výšky 4 až 8 m. Často bývá trnitý, mladé výhony jsou však lysé, se svěže zelenou kůrou. Listy má stromek elipsovité 2 až 7 cm dlouhé, jemně a tupě pilovité, svěže zelené. Květy jsou vždy jednotlivé, bílé, uvnitř narůžovělé, kvetou velmi bohatě a pravidelně před olistěním, takže již v době květu upoutávají svou vznešenou nádherou. Tvoří kulovité plody – šťavnaté, velmi sladké v barvách od žluté až po tmavě červenou, s lehkým ojíněním. Jsou pro svoji dostupnost oblíbené hlavně u dětí a i různé krajové názvy – švestičky, blůmičky, rynglátky atd. – to dokazují.

Vyznačují se také různou chutí, konzistencí dužniny a velikostí plodů. Některé druhy mají příliš tuhou slupku. V ovocnářství se využívají jako důležité podnože pro šlechtění nových odrůd. Mnohdy můžeme pozorovat, že právě obrost kořenových výmladků kolen peckovin, nasazuje po několika letech plody. Opatřit si tuto dřevinu na zahradu je velmi snadné, stačí i menší odkopek. Této možnosti se však nevyužívá a tak meruzalky zůstanou pouze dřevinou mezí a příkopů. Přesto však v době nedostatku jiného ovoce mohou posloužit jako určitá náhrada nejen ke konzumaci v čerstvém stavu, ale třeba na výrobu lahodného kompotu.

Připravila: Ludmila Dušková

foto: autorka