Dům a stavba Zahrada

Svinky: Ze sklepa je vyhazujte, v zahradě vítejte

Stejnonožci (Isopoda), lidově nazývaní též svinky nebo stínky, patří k nejběžnějším obatelům našich zahrad.

svinky na dřevě

Stejnonožci (Isopoda)

Při práci v záhonu máme výbornou možnost poznávat rozmanité a užitečné živočichy. A určitě jste se už setkali s těmito malými živočichy. Málokdo ale ví, že jsou důležití jako „hygienická četa“ našich zahrad. Ačkoliv stejnonožce mnozí nazývají brouky či hmyzem, ve skutečnosti patří mezi korýše a mají tak v systematické biologii blíže ke krabům či krevetám. Jinou stavbu těla než hmyz, který je charakterizován třemi páry nohou, prozrazuje počet kráčivých končetin, který je u stejnonožců větší než deset. U nás rozeznáváme přibližně padesát různých druhů, přičemž ty největší jen málo přesahují velikost jednoho centimetru. Jejich tělo je pokryto silným exoskeletem, který vznikl v procesu evoluce jako ochrana proti vyschnutí při jejich přechodu z vodního prostředí do suchozemského. Dýchají pomocí pozměněných žábrových orgánů na břišní straně těla.

Užitečné v zahradě, problémem ve sklepě

Život stejnonožců v zahradě ovlivňuje především reakce substrátu. Neutrální až zásadité pH vyhovuje fyziologické tvorbě pevného povrchu těla. Také proto je často nacházíme lézt po zdech, kde si v malých dávkách doplňují vápník z povrchu betonu. Jejich funkce v ekologickém systému našich zahrad je nenahraditelná. Tvoří tu významnou část hygienické čety, která čistí prostředí požíráním mikrobiálních povlaků, sinic, řas, plísní a odumřelého rostlinného odpadu. Jsou aktivní hlavně ve večerních hodinách a v noci. Přes den je můžeme pozorovat jen velmi zřídka, protože jsou schovaní v úkrytech. Ty nacházejí hlavně pod kameny, v puklinách stěn domů, chodníků, pod různými předměty či v tlejícím dřevě. Často se shromažďují a vytvářejí jednoduchá společenství tvořená i desítkami jedinců obou pohlaví. Po spáření samce se samicí se na břišní straně samice začne vytvářet vak plný vajíček. Ta samice nosí i během hledání potravy, dokud vajíčka nedozrají. Pak se ukryje na bezpečné místo a doslova porodí desítky mláďat, která jsou miniaturní verzí svých rodičů. Mláďata za pár dnů opouštějí úkryt a osamostatňují se.

Přečtěte si také

V našich zahradách nejčastěji nacházíme stínku obecnou (Porcellio scaber) a stínku zední (Oniscus asellus). Mají šedou barvu a jsou si obě poměrně podobné. Osídlují hlavně různorodý zahradní odpad, naskládané hromady dřeva, cihel a jiných stavebních materiálů. Ve vlhkém prostředí nacházíme svinku obecnou (Armadillidium vulgare), která se dokáže v sebeobraně charakteristicky stočit do „klubíčka“. V tom stavu je pro predátory, jakými jsou mravenci či pavouci, téměř nemožné ji kousnout do měkčí břišní části těla. V kompostu a v okolí chovu zvířat můžeme najít stínku Porcellionides pruinosus, která se prozradí svým stříbřitým leskem. Pochutnává si na mikrobiálních povlacích hnijícího materiálu. Stejnonožci však mohou často nechtěně způsobit problém při skladování zeleniny, hlavně mrkve a brambor, když nahnilé okraje plodin začnou požírat i do jejich zdravé části. Ve vlhkých a nezabezpečených prostorách se tak mohou nekontrolovatelně množit a způsobit škody. Díky ozdravující funkci však řadíme stejnonožce mezi užitečné živočichy v zahradě.

svinky v plodu jahody

Může se hoditProč si založit přírodní zahradu?

Jak svinky udržet v zahradě a jak je naopak dostat ze sklepa?

Svinky v zahradě podpořte

Vybudujte skalky a jiné kamenné struktury. Úkryt jistě najdou i ve vyvýšených záhonech tvořených ze dřev nebo starých cihel či v oáze květináčů s rostlinami. Odtud se mohou po nocích vydávat na mise za očistou různorodých povrchů od plísní a řas v zahradě.

Co dělat, když si stejnonožci najdou cestu do sklepa a podobných prostorů?

Svinky se tu vedle požírání hnijících plodin pasou i na zdravých kusech pracně vypěstované zeleniny. Chemický postup není vhodný, dostupné insekticidy jsou zaměřeny na hubení hmyzu. Stejnonožce zařazujeme mezi korýše, proto na ně nemusí účinkovat. Přichystáme jim jednoduché pasti. Do delší strany brambory či mrkve uděláme vrtákem či úzkým nožíkem hlubokou díru širokou cca 2 cm, do níž rády vlezou za šťavnatým soustem. Odchycené jedince následně vytřeseme ven do volné přírody a past použijeme znovu.

Nejlepším způsobem, aby se nedostali do skladů, je prevence. Průběžně třídíme zeleninu, zbavujeme se hnijících kusů a bedničky s plodinami neukládáme přímo na zem, ale na pevný předmět s kluzkým povrchem. Po něm nejsou stejnonožci schopni vyšplhat.

Text: Mgr. Adrián Purkart
Foto: isifa/Shutterstock
Zdroj: Zahrada prima nápadů

Komentovat

Nepřehlédněte