Někdo o sobě smutně prohlašuje: mně by uschla i umělá květina. Jiný by s pokojovými rostlinami mohl být úspěšnější, ale často cestuje a jeho zelené poklady tak nemají „hlídání“. Pro oba tyto typy lidí je tady přelomový vynález, který je poslední dobou hodně trendy. Řeč je o samozavlažovacím květináči.
Jak funguje samozavlažovací květináč
Je pochopitelné, že i samozavlažovací květináč potřebuje, abyste mu dodali vodu. Jen ji nepotřebuje doplňovat tak často.
Samozavlažovací květináč uchovává vodu mimo dosah rostliny i zeminy, a to v zásobníku na dně, kde je minimalizováno riziko odpařování. Uvnitř nádoby se nachází důmyslný odvodňovací systém: jakési vzlínací šachty (často ve formě knotu nebo speciální dvouvrstvé konstrukce). Voda se tak dostává do nádoby s rostlinou v omezeném množství.
Kořeny rostlin si vezmou tolik vody, kolik potřebují. Některé květináče jsou vybavené také hladinoměrem, takže vždy vidíte, kolik vody už rostlina stihla „vypít“. U těch nejlepších květináčů nemusíte doplňovat vodu až šest týdnů.
Samozavlažovací květináč s průhlednou nádržkou udržuje rostlinu zdravou i bez častého zalévání.Zdroj: Shutterstock
Různé květináče pro různé typy rostlin
Musíte vybrat pečlivě vhodný květináč pro váš typ rostlin. Existují dva základní typy:
- květináče pro běžné pokojové rostliny, jako jsou monstery, filodendrony nebo potosy;
- květináče pro bylinky a zeleninu. Tyto rostliny potřebují stálou vlhkost pro optimální růst a tvorbu plodů, a samozavlažování jim ji spolehlivě zajistí.
Obecně platí, že tyto chytré květináče se hodí pro většinu rostlin, které vyžadují pravidelnou a konzistentní zálivku.
Určitě se nehodí pro sukulenty nebo kaktusy, kde je žádoucí, aby substrát po zálivce zcela vyschl. Také některým exotičtějším rostlinám se tento „domeček“ nebude líbit. Budou vadnout, protože nesnesou neustálou vlhkost.
Jak je to s dodáváním zeminy a živin
Při zakládání samozavlažovacího květináče byste měli vždy používat kvalitní, lehký a vzdušný substrát, který je pro danou rostlinu vhodný. Je důležité, aby se zemina v systému nestlačila a nevytvořila tak nepropustný blok. Substrát by se měl v samozavlažovacím květináči obměnit přibližně jednou za rok až dva, aby se zachovala jeho kvalita a vzdušnost.
Mimochodem, tento květináč má ještě jednu výhodu. Jsou dva extrémní typy pěstitelů – jedni jsou nedbalí a na zalévání si nevzpomenou třeba týden. Jiní jsou naopak přehnaně pečliví a zalévají až moc.
Samozavlažovací květináče jsou vhodné i pro chronické přelévače. Vaši rostlinu nemůžete udusit až moc velkou vláhou, protože květináč zajišťuje kontrolovanou dodávku vody.
Praktický měřič hladiny vody v samozavlažovacím květináči ukazuje, kdy je třeba doplnit nádržku.Zdroj: Shutterstock
A co negativa?
Tento vynález není zcela bezúdržbový. Pokud v bohorovném přesvědčení, že je o vaše rostlinky postaráno, necháte vodu v rezervoáru až moc dlouho, může zatuchnout. Bude zapáchat a utvoří se v ní řasy.
Navíc, když voda k rostlince putuje pouze zespodu, v horní části substrátu se mohou hromadit minerální soli a hnojiva. Měli byste rostlinku občas zalít i shora, ať má zemina skvělou kvalitu po celé hloubce.
A ještě něco – kromě samozavlažovacích květináčů můžete pořídit i truhlíky.
Text: Marek Konvalinka
Foto: Shutterstock
Zdroj:
