Užíváte si babího léta a myslíte, že je po klíšťatech? Omyl, vlhká tráva a teplá odpoledne jim teď svědčí. Proč jsou klíšťata v září tak aktivní, kde na ně nejčastěji narazíte a jak ho bezpečně vytáhnout, pokud už jste si ho přinesli domů?
Proč je září rizikové?
Po suchém létě přichází vlhčí a mírnější dny, které klíšťatům vyhovují víc než horko. Vlhkost z rosy a častějších přeháněk je udržuje aktivní, zároveň trávíme víc času v terénu – houbaříme, chodíme po okrajích lesů, posedáváme na pasekách.
Pozornost po prázdninách často poleví: „Léto skončilo, klíšťata už nebudou.“ Jenže sezona u nás běžně trvá od jara do pozdního podzimu a září bývá druhým vrcholem aktivity.
Navíc v září bývají dospělá klíšťata – zejména samice obecné (Ixodes scapularis) – velmi aktivní, protože hledají hostitele, na kterém by se před zimou naposledy nasála. A právě proto, že už mají za sebou dvě předchozí fáze sání, je u nich větší šance, že jsou nakažená a mohou přenášet více nemocí.

Když berete na houby i děti, dejte jim klobouk nebo čepici a oblečte je do dlouhých rukávů a nohavic, aby byly před klíšťaty co nejvíc chráněné.Zdroj: Shutterstock
Kde na klíšťata nejčastěji narazíte?
Mnozí si myslí, že klíšťata padají ze stromů, ale ve skutečnosti čekají nízko – v trávě, mechu, kapradí, křoví nebo na okrajích cest – a když se při procházce nebo houbaření ohýbáme k zemi či prodíráme porostem, snadno se zachytí na nohavice nebo rukávy. Klíšťata na vás ale mohou číhat i na vlastní zahradě – zvlášť pokud trávu pravidelně nesekáte.
Jak se chránit při houbaření i běžných procházkách?
Začněte už doma. Dlouhé nohavice zastrčené do ponožek a světlé oblečení, na kterém parazita snáze uvidíte, jsou jednoduchý základ. Repelent s prověřenou účinnou látkou naneste na odkrytou kůži i na oblečení, u dětí volte přípravky vhodné pro jejich věk.
V terénu se držte spíš uprostřed cest a neprocházejte zbytečně křovinami – košík s houbami se naplní i bez prodírání maliním. Po návratu domů nezůstávejte v „houbařském“ oblečení; ideálně ho rovnou dejte do pračky a dejte si sprchu.
Během dvou hodin od návratu si pečlivě prohlédněte tělo: kotníky a podkolení jamky, třísla, pás, podpaží, krk, za ušima a vlasatou část hlavy. U dětí se kontrola vyplatí dvojnásob, zejména ve vlasech a za ušima.

Dlouhé nohavice zastrčené do ponožek sice nejsou módní hit, ale dokážou klíšťatům cestu na kůži pěkně zkomplikovat.Zdroj: Shutterstock
Jak bezpečně odstranit přisáté klíště?
Když klíště najdete, odstraňte ho co nejdřív. Vezměte jemnou pinzetu, uchopte ho co nejblíž kůži a plynule vytáhněte kolmo ven. Místo poté dezinfikujte a klíště zlikvidujte – třeba spláchnutím nebo uzavřením do sáčku. Zapomeňte na staré rady s olejem, krémy, lihem nebo žhavou jehlou; dráždění zvyšuje riziko, že klíště „vyvrhne“ obsah do rány.
Datum přisátí si uložte do telefonu a místo několik týdnů sledujte. Pokud se vám v místě přisátí objeví zarudnutí větší než pět centimetrů, které se rozšiřuje, je to důvod k návštěvě lékaře. Stejně tak pokud se po několika dnech až týdnech přidají chřipkové příznaky.
Chraňte i domácí mazlíčky
Nakonec připomeňme, že v ohrožení jsou i naši domácí mazlíčci. Psi i kočky bývají pro klíšťata snadnou „kořistí“. Proto je dobré po každé procházce zkontrolovat srst, uši a místa, kde má zvíře jemnou kůži – třeba slabiny.
Ochranu navíc zajistí i speciální přípravky proti parazitům (obojky, kapky za krk nebo tablety), které vám nejlépe doporučí veterinář. A nezapomeňte – klíště, které se zachytí na psovi nebo kočce, se může snadno dostat i na člověka.
Text: Kateřina Saidl
Foto: Shutterstock