Ptáte se, který z nich si máte pořídit? Pokusíme se odpovědět. Obě stavby mají své přednosti i nedostatky, záleží na úhlu pohledu a na tom, k čemu je budeme využívat. V porovnání s pařeništěm je velkou předností obou staveb jejich výška a obvykle i velikost, takže v nich přímo můžeme pracovat. Pokud si zabezpečíme police nebo stoly, zpříjemníme si tak i jarní přípravné práce, když bude venku ještě sychravo.
Pokud j sme z ačátečníci, postavíme si nejdříve pařeniště, případně jednoduchý fóliovník, díky kterým získáme pěstitelské zkušenosti.
Pařeniště využijeme samostatně, ale i v kombinaci s fóliovníkem nebo skleníkem. Má význam hlavně na jaře, kdy ho používáme k předpěstování sazenic, rychlení ředkviček a salátů. V létě se dá používat jako běžný záhon.
Vyrovnanější mikroklima
Pro skleník i fóliovník platí, že chrání rostliny, i nás při práci s nimi, před nepříznivým počasím, především brzy na jaře. Z důvodu velkého objemu uzavřeného vzduchu jsou uvnitř menší teplotní výkyvy, což pozitivně ovlivňuje růst a zrání plodin. Když dovnitř umístíme zásobní nádrž na závlahovou vodu, její teplota se přizpůsobí vnitřní teplotě. Při zálivce rostlin tak předejdeme teplotním šokům s následným zpomalením růstu.
Skleník i fóliovník můžeme přistavit k jižní, jihovýchodní či jihozápadní stěně domu nebo chaty. Využijeme tak tepelněizolační a tepelněakumulační vlastnosti stěny a zužitkujeme odpadní teplo z budovy. V případě bílé stěny poslouží i odraz světla, rostliny tak budou intenzivněji osvětlovány.
Stabilní skleník
Zatímco skleník je stabilní stavba, dobře odolná vůči změnám a výkyvům počasí, sloužící dlouhá léta, fóliovník má obvykle kratší životnost. Skleník se umísťuje na pevné základy, které můžeme hloubkově tepelně izolovat před zimním promrzáním zboku a zespodu. Většinou má otvíratelné dílce, jimiž se dá větrat, přičemž účinnější je větrání střechou. Můžeme si ho nechat vyrobit na míru nebo zakoupit už hotový model, což zpravidla vyjde levněji. Ani svépomocná stavba nemusí být přitom levnější než prefabrikovaný model. Obecně ale platí, že vyšší vstupní investici skleníku posuzujeme v souvislosti s jeho dlouhou životností, minimální údržbou, povětrnostní odolností a jinými přednostmi.
Vyhřívaný skleník je investičně a provozně finančně náročnější, a proto se vyplatí především tam, kde jeho produkci umíme i finančně zúročit.
Přednosti skleníku v porovnání s fóliovníkem
- Vyšší tepelná odolnost krycích materiálů, jako jsou sklo, dvojité sklo, dvojité komůrkové umělohmotné krycí tabule, a proto i vyšší stabilita vnitřní teploty.
- Větší variabilita výběru krycího materiálu podle jeho vlastností a našich požadavků (průsvitné sklo, rozptylové sklo aj.).
- Možnost výběru materiálu na kostru skleníku podle jeho náročnosti na údržbu, životnosti, ale i tepelné vodivosti, například nižší únik tepla u dřevěné konstrukce.
- Relativně jednoduchá instalace důležitých pomůcek, jako je teploměr, vlhkoměr, osvětlení, vytápění, senzory ovládající automatické větrání a zavlažování i s hnojením.
- Možnost pěstovat i výše zavěšené rostliny, vysazené v konstrukcích upevněných do střechy skleníku.
- Snazší čištění a dezinfekce.
- Možnost sběru dešťové vody ze skleníkového krytu na závlahu skleníku.
Finančně výhodnější fóliovník
Svépomocná výstavba fóliovníku může být v té nejjednodušší formě velmi levná, především když na kostru využijeme již dříve použitý materiál. Nižší vstupní investice ale nemusí být výhrou z dlouhodobého hlediska. Stavba jako taková je méně stabilní a odolná, následná péče je náročnější. Podle potřeby, často po zimě nebo po vichřici, opravujeme poškozená místa lepením. Fólii jako celek měníme dokonce každé dva až čtyři roky. Velkou výhodou fóliovníku bez základů je, že ho můžeme po čase snadno přesunout na jiné místo. To oceníme hlavně v případě, kdy je půda na daném místě už vyčerpaná nebo zamořená nemocemi.
Krycí fólie z polyetylenu, v porovnání se skleníkovým sklem, propouští až 75 % UV slunečního záření, sklo téměř 0 %. Tato část spektra je důležitá jednak pro pěstování sazenic, které se následně vysazují ven (protože si na slunce postupně zvykají), ale i pro mnohé druhy zeleniny. Zjistilo se totiž, že spektrum, které se blíží k přirozenému slunečnímu spektru, iniciuje v rostlinách vyšší tvorbu bílkovin, podobně jako je tomu venku. Velmi citelné je to například u květáku. Při delší práci pod takovouto polyetylenovou fólií si však dávejte pozor a používejte ochranný krém, protože zde slunce opaluje.
Letní ochrana
Zatímco v přechodných obdobích chceme, aby do fóliovníku nebo skleníku proniklo co nejvíce slunečního záření, v létě je často nutné rostliny uvnitř před sluncem, hlavně jeho tepelnou složkou, chránit. Z tohoto pohledu je pro rostliny nejhorší čiré sklo. K ochraně používáme stínicí nátěry, rohože a textilie. Nejčastějším a nejjednodušším způsobem ochrany je sklo natřít nátěrem z vápna, který je později možné odstranit kartáčem. Použít se dají i speciální stínicí textilie nebo bambusové či třtinové rohože, které můžeme připevnit na střechu z venkovní strany.
Rozhodně též nesmíme zapomínat na výměnu horkého vnitřního vzduchu větráním.
Jednoduchá stavba pařeniště
Stavbu pařeniště zvládne každý šikovný kutil. Tvoří ho dřevěný deskový rám, který můžeme jednoduše složit z desek, nejlépe borových. Využít se dají i dřevěné zbytky. Rám je na zadní straně, otočené k severu, vysoký asi 40 cm a na přední 30 cm, takže okno na něm položené bude šikmo obráceno k jihu. Běžná šířka je 1,5 m, aby rostliny v něm byly dobře přístupné z obou stran. Délka je takříkajíc libovolná, dva, tři či pět metrů. Delší pařeniště by bylo nepraktické kvůli obcházení.
Boční stěny s podélnými deskami přibijeme hřebíky v rozích na dřevěné hranoly 5 × 5 × 50 – 60 cm, impregnované proti hnilobě a na konci zašpičatělé, aby se daly do půdy zatlouci. Nemáme-li hranol impregnovaný, alespoň ho opálíme. Zevnitř můžeme na dřevěný rám připevnit tepelněizolační desku z polystyrenu potaženou kašírovanou fólií.
Na zakrytí pařeniště se používají stará okna či pevné průsvitné plasty. Provizorně použijeme rámy oken potažené polyetylenovou fólií.
Jak v něm pěstovat
Protože se půda v pařeništi intenzivně využívá, měníme ji častěji (za jeden až dva roky), za zdravotně čistší, nezamořenou houbami a škůdci a za výživnější, bohatou na humus. Během slunečných dnů pařeniště větráme, neboť vysoké teploty nad 30 °C mohou rostliny poškodit nebo zablokovat jejich fotosyntézu. Během teplých dnů kryt otevřeme naplno nebo ho dáme zcela bokem, což rostliny připraví na přímé slunečné záření. Okna udržujeme čistá, aby mohla fotosyntéza běžet na plné obrátky.
Na noc nebo v chladných jarních dnech okna překryjeme tepelněizolačními slaměnými rohožemi či polystyrenem a opatrně je zatížíme proti větru. Naopak v létě při slunečním úpalu není problém pařeniště překrýt řídkými stínicími rohožemi nebo natřít okna na bílo vápenným mlékem.
Zavlažujeme vlažnou, ne studenou vodou, abychom předešli tepelnému šoku pěstovaných rostlin, jinak se zabrzdí růst a oddálí sběr. Závlahovou dávku přizpůsobujeme vlhkosti substrátu a nárokům rostlin. Abychom nepodporovali šíření houbových chorob, vhodnější je zálivka podmokem bez vlhčení listů. Přihnojujeme přednostně hnojivými roztoky, nejlépe speciálními hnojivy nebo rostlinnými výluhy. Při používání dusíkatých hnojiv jsme opatrní, abychom si nedopěstovali rizikovou dusičnanovou zeleninu.
Vyhýbáme se chemické ochraně, dáme přednost biologické či mechanické.
Studené, nebo teplé pařeniště?
Podle vyplnění pěstitelského prostoru můžeme mít tzv. studené, nebo teplé pařeniště, přičemž teplé posouvá možnost pěstování o mnoho dnů dopředu. Jaký je mezi nimi rozdíl? V obou typech pařeniště používáme jako substrát půdu dobře promíchanou s větším množstvím prosetého zralého kompostu v tloušťce asi 30 cm. Teplé pařeniště je kromě slunce vyhříváno odspodu rozkladem organického materiálu. Pod vrstvou substrátu umístíme větší vrstvu ušlapaného hnoje, ideálně koňského. Pokud nemáme hnůj, nahradíme ho rozkládajícím se horkým kompostem, případně smíchaným s listím nebo slámou, do kterého přidáme dusíkaté hnojivo pro podpoření rozkladu. Ve studeném pařeništi už není nic jiného, ohřívá se jen slunečním zářením.
K čemu využít pařeniště?
- K dopěstování jarní rychlené zeleniny.
- K předpěstování sazenic zeleniny, bylin, koření a květin.
- K počátečnímu urychlenému pěstování zeleniny s tím, že po oteplení necháme pařeniště otevřené a dokončíme pěstování zeleniny s takto urychleným sběrem plodů, přičemž při náhlém ochlazení můžeme opětovným uzavřením pařeniště uchránit rostliny před poškozením.
- K prodloužení vegetace při dozrávání v něm pěstované podzimní zeleniny.
- K zakořeňování dřevních, bylinných i kořenových odřezků užitkových i okrasných rostlin.
- K pěstování hub.
Jak vylepšit pařeniště?
Pařeniště můžeme opatřit relativně jednoduchým automatickým otevíráním oken pro zabezpečení větrání prostoru. Dobrou pomůckou je i instalace výhřevné žárovky nebo do substrátu zakopaný výhřevný kabel. Od pravidelné zálivky nás osvobodí do půdy ponořená průsaková hadice na zavlažování. Pro zlepšení osvětlení pěstovaných rostlin můžeme boky pařeniště udělat z průsvitného materiálu, například polykarbonátu, který vyztužíme. Proti krtkům, hlodavcům a krtonožkám ho chráníme hustou kovovou síťovinou zakopanou do podloží. Proti slimákům ho opatříme zábranou vytvořenou kolem pařeniště či přímo zvenčí na jeho bočních stěnách.
Výhody pařeniště
- Je levné, snadno a rychle si ho můžeme postavit, a to i z použitého materiálu a starých oken.
- Zabere málo místa a je relativně univerzálně použitelné.
- Jeho používání je jednoduché, je dobře přístupné.
- Pěstitelský substrát do něj si snadno připravíme sami z běžného zahradního kompostu.
- Velikou výhodou je, že sazenice můžeme před jejich vysazením na venkovní záhon jednoduše otužovat regulovaným otevíráním oken.
Rady a tipy
Nepodceňujte umístění
To, kam krytý pěstitelský prostor v zahradě umístíme, je velmi důležité pro to, aby nám podmínky daného místa v pěstování pomáhaly, a ne naopak. Vybereme plochu na nezamokřené půdě, která je chráněna před převládajícími větry. Nejvhodnější je jihovýchodní, jižní nebo jihozápadní orientace. Vyřešíme též přívod vody a nezapomeneme na přístupovou cestu na dovoz hnojiva nebo půdy. Kladem, hlavně u skleníků, je, že je můžeme postavit jako přístavbu k domu, přičemž přebytečné teplo v přechodných obdobích a v zimě můžeme směrovat do skleníku.
Bioochrana ve fóliovníku a ve skleníku
Místo cíleně používané chemické ochrany můžeme ve skleníku a fóliovníku využívat mnoho bioochranných prostředků na bázi hmyzu či bakterií, které pro nás mohou takto v tomto uzavřeném prostoru pracovat. Lépe se tu též uplatní lepové pásky na zachytávání škůdců.
Text: Jaroslav Pížl
Foto: isifa/Shutterstock, iStock.com
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů
