Pohádková chaloupka… Přesně tak bychom stručně vystihli své prvotní pocity po vstoupení do bytu manželů Dušana a Valérie. Ten je situovaný na vyvýšeném přízemí cihlového domu ze 60. let 20. století. S poměrně štědrou rozlohou 85 m² se domácí paní velmi rychle vyrovnala a vtiskla jí punc originality, funkčnosti i barevnosti. „Výsledek se tvořil postupně a samotný design byl až na druhém místě. Předběhla ho praktická stránka,“ vysvětluje Valika. „Tak, jako se měnil náš život, naše potřeby a požadavky na bydlení, měnil se i byt,“ dodala.
Jasný rukopis
Dušan v bytě bydlí od svých čtyř let, kdy se sem jako malý chlapec přestěhoval spolu s rodiči. A od roku 2008 v něm s Valérií žijí sami. Přesně v tom čase začal jejich domov dostávat svou současnou podobu. „Vždy, když jsme se v rámci rekonstrukce do něčeho pouštěli, snažili jsme se to udělat tak, abychom z procesu tvorby i výsledku měli dobrý pocit. Aby nám jednotlivé úpravy usnadnily a zároveň zpříjemnily život, čas u nás doma,“ říká Dušan, který měl práce pod palcem, jelikož mnohé z nich probíhaly svépomocně. „Vždy jsme si to doma spravedlivě rozdělili. Po designové stránce řídila věci Valéria, dokonce mnoho věcí i sama vyrobila a vylepšila, a když bylo potřeba něco navrtat nebo zavěsit, realizoval jsem se já,“ říká domácí pán.
Namíchaný z mnoha „chutí“
Moderní prvky, schabby chic, vintage i venkovský styl… To vše je v tomto bytě spojené do jednoho podmanivého celku. „Po pravdě, sami nedokážeme posoudit, co přesně nás ovlivnilo. V každém případě, jistě nás inspiroval náš delší pobyt v Anglii a nemalý vliv měl i Valériin zájem o feng šuej,“ říká Dušan. „Zároveň jsme se snažili zachovat a přiznat věk tohoto bytu s prvky tradičními pro více než půl století starou architekturu. Extra moderní vychytávky se nám sem moc nehodily,“ doplňuje Valéria. Srdeční záležitostí obou manželů je obraz od Petra Zúbka. „Byl naší vzdálenou rodinou ze strany mé maminky, takže obraz dlouhá léta visel v domě mých prarodičů. Dnes zdobí domov nám,“ vysvětluje Dušan. Mezi další klenoty, které v této domácnosti nemohou chybět, patří keramické a hliněné čajníky, kterých díky své práci prý nikdy nemají dost.
Evoluce designu
K podobě, kterou má byt dnes, přicházel léta. „Kdysi moji rodiče a později také i my s manželkou jsme byt přizpůsobovali našim měnícím se potřebám a často tak bez plánování vznikly krásné prvky. Někdy dokonce jen díky tomu, že bylo třeba zamaskovat stopy po dvou poměrně divokých synech – mně a bratrovi,“ směje se Dušan, který pohledem naznačil, že jde o zrod jejich oblíbeného cihlového obkladu v chodbě, který se Valika rozhodla v bytě po tchýni a tchánovi zachovat. Ten má své nejen designové opodstatnění. „Věru, ne… Má příběh. Jeho hlavní úlohou bylo zamaskovat poškozený roh, který jsem já jako malý chlapec odrazil hlavou při honičce s bratrem.“
Text: Kristína Falťanová
Foto: Miro Pochyba
