Svobodomyšlenkářství, umělecká nespoutanost a kreativita se přetavily do zařizování starého mlýna. V horním poschodí vznikl otevřený ateliér, kde se tři děti snadno ztratí. Každý článek této rodiny, menší či větší, tu najde místo, kde může tvořit, světlo vnikající do místnosti předpovídá světlou budoucnost. A mít pod vlastní střechou místo na vernisáž či výstavu je přidanou hodnotou. Tu majitelům daroval mlýn za péči a respekt, s nímž přistupují k jeho zařizování.
Nápad vrátit život do starého mlýna na kraji samotného ráje, v tichu přerušovaném jen zvuky přírody, se zrodil v hlavě Moničina otce – akademického sochaře. To ještě netušil, že o něco později se z občasných víkendových návštěv stane trvalé bydlení nejen pro něj a jeho ženu, ale i pro dceru Moniku s manželem Petrem a jejich třemi dětmi. Zapustili tu kořeny, zdá se, na déle, než kdokoliv z nich předem předpokládal.
GENIUS LOCI
Nemuseli jsme ani moc přemýšlet, která z chalup stojících opodál jádra Stupavy patří rodině umělců, a nemuseli jsme se ani příliš ostýchat. Místo, kde kdysi mlel mlýn, je dnes domovem veliké rodiny a jeho kouzlo je znásobeno pocitem, který dům vyvolává i u návštěvníků. V lůně přírody, bez hlučných zvuků města a světel pouličních lamp, kde se zvěř volně prohání, jsme našli místo plné inspirací, nádherných zákoutí, zdánlivě neprobádaných, která se nám postupně odkrývala.
NEUSTÁLÁ VŮNĚ MLÝNA
Nostalgií provoněné prostory starého mlýna dávají tomuto místu neopakovatelnou atmosféru. Úcta k věcem, možná jinými dávno zapomenutým, pro něž tu Monika s Petrem našli místo, dokáže v člověku opravdu vyvolat pohnutí. Uvědomíte si, jak rychle čas běží a jak je důležité zabývat se tím, co má skutečně smysl.
Spodní část bydlení je jen „pro oko“. Je krásná, ale ani zdaleka nevypovídá o možnostech, které starý mlýn nabízí. Útulná kuchyň, jídelna, obývací pokoj a toaleta zahřejí vaši duši, jako byste se nacházeli v chaloupce u lesa. Ale cítili jsme ve vzduchu, že to není všechno. A tak zatímco dole jsme se rozhlíželi a unášeli detaily, které jsme tu našli, nahoře nás čekal prostor až „nemístně“ charismatický, dalekosáhle rozlehlý – srdce mlýna jako by začalo znovu bít a naše se roztloukla spolu s ním.
ZACHRÁNĚNÝ NEJEN MLÝN
Moničin otec, vážící si minulosti a děl, která vznikala před mnoha lety, procházel staré, hroutící se budovy a zachraňoval velké kusy historie. Některé vlastnosti se naštěstí dědí a respekt k minulosti není výjimkou. V mlýně tak najdete kovové schody, které přesně jako jejich příběh vedou hlavně zdola nahoru a ani za mák opačně.
I koupelna se dostala do rukou Moniky, jako téměř všechno v mlýně. Přijít a zařídit ho pro stálé bydlení nebylo
jednoduché. Zvládne to jen člověk s širokým výhledem a rozhledem. Který vidí potenciál i tam, kde není.
A V MLÝNĚ SE MELE STÁLE…
Mlít v mlýně se dá všelijak. V tom dnešním jako by se promílal člověk s uměním. Otevřený prostor, který najdete v poschodí, dává člověku volně dýchat. Zrod nápadů tu na sebe nenechává dlouho čekat. A tak dokud si Monika své místo v dostavěné galerii zatím hlídá tak, že tu suší prádlo, hned naproti ve svém vlastním „domku“ s okénky do společného ateliéru pěstují své lego-umění děti. Chlapci toho hodně namelou, melou téměř od rána do večera. Tak vypadá dětství, které nezná žádné hranice. Trávit život volně, na venkově, dotváří osobnost dětí. Nemluvě o tom, že si mohou hrát jen na krok od neposkvrněné přírody.
Starý mlýn s neomezeným prostorem pro život… A prostředí, které mu přísluší. To jako by nikde nezačínalo a
nikde nekončilo. Je všude kolem.
Takže takto se teď mele ve starém mlýně!
Text: Lucia Pristachová Hô-Chí :: Foto: Miro Pochyba
Zdroj: Časopis Recepty prima nápadů
