Připravila: Ivana Hudcová, foto: Štěpán Luťanský
„S Evinkou jsme se poznali někdy před třiceti lety stejně jako se Štěpánkou – přes pohádky,“ vypráví Jan Přeučil. Nutno ovšem dodat, že pohádky – nepohádky, stejně by se tihle dva seznámili. Od dvaaosmdesátého roku totiž bydleli ve stejném vinohradském domě na stejném patře v sousedních bytech. Proto když se dali před deseti lety dohromady už nejen jako herci, ale také jako partneři, proběhlo stěhování vskutku neobvyklé. „Dala jsem svoje věci do krabic od banánů a ty se jenom přenesly ode mě k Honzíkovi,“ směje se Eva.
V atmosféře vlídnosti
Evinka, Honzík… Ty láskyplné varianty křestních jmen, jimiž se naši hostitelé oslovují, leccos napovídají o atmosféře, která v jejich domácnosti vládne. Tón, jímž jsou zdrobněliny vyslovovány – bez sebemenších stop teatrálnosti, pak nepřipouští pochyby o pravosti citů, jež se za nimi skrývají. Jan přitom v bytě, kam Eva přenášela své krabice, žije už dobrých čtyřicet let. Těžko říci, do jaké míry se na pozitivní energii tohoto prostoru podílejí předměty „s duší“, kterých je tu plno, a do jaké míry ji vyzařují sami jeho obyvatelé. Dokonce i ty řezy ze špaldové mouky, s medem a mandlemi, přichystané už i se šálky na stole, v sobě zahrnují o dimenzi navíc, než že nám „jen“ chutnají: „Jsou z chráněné dílny tady v domě,“ horlivě osvětluje Eva zdroj té dobroty.
Nejen Popelka
Jan zde samozřejmě žil už se Štěpánkou. Většina předmětů ji také pamatuje, i některé z fotografií v bytě ji připomínají…
Jak tenhle aspekt věci Eva zpočátku vnímala? Vždyť i ona patří ke generaci dětí, odchovaných Štěpánčinou televizní tvorbou… Vnímáme ji ponejvíce jako televizní Popelku z roku 1969, nicméně stala se už mnohem dříve, ještě coby dítko školou povinné, jednou z hvězd neobyčejně populárních televizních pořadů první půle 60. let s názvem Hledáme písničky pro děti. Účinkovala v nich díky tomu, že uspěla v konkursu v konkurenci 1500 dětí!
Poprvé přišla „k hotovému“
„Koukala jsem, opatrně našlapovala…“ vzpomíná dnes Eva na počátky svého života v tomto bytě. Nezvyklé to pro ni bylo i proto, že „poprvé přišla k hotovému“, jak říká. Předtím se musela vždy sama zařizovat. Měli s Janem vzájemně kliku, že jí ten z větší části hotový prostor byl svým charakterem vysloveně blízký a necítila potřebu ho zásadně měnit. Estetické vnímání jí velelo jen nahradit některé detaily: „Měla jsem seznam asi třiceti věcí – například vyměnit většinu svítidel, v Honzíkově pracovně dokonce všechna… Pocházela většinou ze 70. let a zdála se mi nedůstojná tohohle interiéru. Nová světla to tu strašně pozvedla. Mám ráda staré věci a poznám na nich kvalitu, jen jsem nikdy neměla dost peněz na to, pořídit si jich tolik, jak bych chtěla.“ Předměty, které po předcích schraňovala ona, pak – přeneseny v krabicích – bez problémů splynuly s těmi zde původními.
Hrát pro děti s láskou
Cit pro kvalitu osvědčují Eva a Jan nejen co se jejich obytného prostoru týče, ale i v hraní pro děti. A taky snahu o přesah nad „pouhou“ zábavu. Prozrazují to už názvy některých představení (Pověsti české), ale i jména spolupracovníků, skutečných es ve svých oborech. A tak ‚mimo jiné) hrají s loutkami Jaroslava Doležala ve hrách, které upravil Jiří Chalupa, a zpívají na hudbu Zdeňka Bartáka…
Odvíjí se to vše už od skutečnosti, že pro Evu představuje tvorba pro děti, konkrétně loutkové divadlo, životní volbu, nikoli variantu náhodnou či dokonce z nutnosti. I proto se jí na loutkářské fakultě DAMU kdysi tak líbilo. „Loutkáři totiž většinou nemají tolik ambicí být slavní, ale chtějí dělat to, co je baví – a dobře!“ říká k tomu na svých stránkách. Zkušeností se pak v otázce toho, jak pracovat s dětmi, aby je třeba místo zábavy nakonec neunavili, propracovali k poznatkům, jež jinak profesionální pedagogové získávají v rámci studia. Nevěděli by to, kdyby nad tím před nimi nežasly samy paní učitelky…
Zážitkové cestování
Jsou spolu doma, potkávají se zhusta i na jevišti… Nehrozí ponorka? Kupodivu nikoli! A tak společně s velkým gustem i cestují. „Evinka šmejdí po internetu a vždycky najde něco ohromného,“ rozplývá se Jan. Myslí tím levné a přitom vysoce zajímavé zájezdy. „Teď jsme třeba strávili tři dny v Curychu
