Připravila: Radka Rollerová Foto: Zdeněk Roller
„Dům jsme koupili až po velmi dlouhém hledání… Ten den jsme se jeli podívat na statek, který se nám zdál podle fotografií velmi autentický, ale měl špatnou polohu – stál u silnice,“ vzpomíná majitelka. „Naštěstí si agent vzal s sebou klíče i od domu, který na fotkách vypadal velmi nezajímavě. Už cestou jsme s manželem v autě nadšeně vzdychali nad tím, jak krásné se nám otevíraly vyhlídky. Když jsme přijeli do Nahořan, místo nás nadchlo, ale domek se nám zdál dost ošklivý. Po chvíli jsme si ale řekli, že ošklivou chalupu dokážeme přestavět, ale takovéhle místo už nikdy neobjevíme. A za dva roky byla hotová přestavba.“
Víc než hravá keramika
Manželé Bambasovi jsou učitelé z Českých Budějovic, kteří už před lety vyměnili školu za svobodné povolání. Okouzlila je hlína a keramika, ne ta točená na kruhu, ale plátovaná, která se podobá modelování. Tímto způsobem lze vymodelovat i velké objekty, které díky ostrému pálení v peci odolávají nepřízni počasí. Časem se dopracovali k poetickým i provokativním postavičkám andělů, skřetů, mudrců, sudiček i zvířat. „Začali jsme dělat figury, které se hodí do nik domů, a skončili u andělů či u praotce Čecha, který se krásně vyjímá na kupce sena,“ směje se hostitel a ukazuje k okraji svažitého pozemku, který hlídá Karkulka.
Kouzelná je i symbióza namodro natřené vesnické pumpy, na níž je usazená víla s amforou na hlavě. V amfoře kvetou petúnie, za domem se ozývá dětský smích. I my se cítíme nakaženi dobrou náladou, možná i proto, že tu a tam rozestavěné pohádkové postavičky kolem sebe šíří kouzlo bezprostřednosti.
Zahrada ve výšce 750 m. n. m. je přirozeně působící kombinací horské louky a relaxačního prostoru, blíže domu nonšalantně osázeného květinami. Ta zdobnější část s teráskou a posezením je na východní straně domu. Nežli sestoupíme ze zápraží do kotle zahrady, kam vedou křivolaké kamenné schůdky, obhlížíme zídku, zbudovanou z velkých kamenů.
„Nestojíme o ploty,“ vysvětluje nám majitel, „ale rustikální zídka se sem hodí. Především jsme však potřebovali zpevnit stráň v místě, kde sedáváme. Samozřejmě, že jsme ji spolu s manželkou vystavěli z kamení, které jsme nasbírali na hromádkách v polích. Nad zídkou vznikla sympatická plošinka pro bylinky, pár skalniček a květiny, které dávají zahradě barvy. „Vysadili jsme kalinu, netřesky, třapatky a vrbiny, divizna a zvonky se přistěhovaly samy.“
Obhlížíme z výše prostor zahrady, z něhož ční studně, pojatá jako dekorativní stavební objekt. Skruže jsou do výše dětské postavy obezděné kameny. Horní plocha studně tak tvoří vysoký zahradní stůl, kde se dají připravovat třeba špekáčky na grilování. Dnes hostí baňatý čajník v nadživotní velikosti.
Na jižní straně rámuje okraj pozemku vyšší tráva a keře, u domu se našlo místo pro pergolu, keříky růží a žlutě kvetoucí vrbinu. „Cítíme se tu moc dobře, možná i proto, že pozemek ze všech stran rámují vzrostlé stromy, nejhezčí je ovšem starý kaštan pod chalupou,“ uzavírá prohlídku zahrady majitel.
Dům jsme přestavěli
Oprýskané a stavebně nezajímavé stavení z 30. let bez koupelny bylo malé a dispozičně problematicky řešené. I vstup do domu byl nefunkční, chodilo se do něj oklikou z dolní části pozemku. „Strmým kamenným schodištěm, vedeným podle jižní části domu (část obrácená do kraje), se vstupovalo do jakéhosi arkýře s verandičkou. Celá přístavba nám připomínala ,vechtrovnu´ – patrový domek strážce trati,“ komentuje někdejší stav majitel. „Rozhodli jsme se problematickou vechtrovnu zbořit a o šíři vnějšího schodiště, tedy zhruba o dva a půl metru, dům rozšířit. Na místě vechtrovny jsme přistavili nižší přístavbu z porothermových cihel. Hranolovitá přístavba tvarově i výškově někdejší vechtrovnu připomíná.“
V dolní části přístavby vznikla dílna, ve výši patra pak malý pokojíček, ale především se rozšířil prostor obytného prostoru chalupy. Dnes odtud mohou majitelé za každého počasí pozorovat krajinu. Neuvěřitelné je, že tato část za dřívějšího majitele sloužila jako kuchyně a neměla okna.
Větší část domu však stojí na starých základech. Zásadní změnou bylo rozhodnutí majitelů zvednout střechu: „Potřebovali jsme dům rozšířit, protože pro naši čtyřčlennou rodinu nestačil,“ říká majitel. Při přestavbě se snažili dbát na detaily a zachovat proporční uměřenost. Dům má novou kamennou podezdívku a arkádové zápraží, lemující obě štítové strany domu. Zápraží malebně ohraničují masivní trámové sloupy se vzpěrami, které nesou stříšky. „Snažili jsme se, aby konstrukce loubí společně se zábradlím a stříškami, které zápraží kryjí, nenásilně rozšířila a zjemnila užitnou plochu rekonstruovaného stavení,“ vysvětluje majitel a pochvaluje si práci svého známého – kresliče, který tuto autentickou rekonstrukci navrhl. Západní zápraží láká především k podvečernímu posezení: okna s muškáty, dřevěné lavičky, miniaturní předzahrádka i poskládaná dřevěná polena navozují pocit pohody a útulnosti a zmodernizovanému, béžově omítnutému domu s bílými šambránami dodávají autenticitu.
Niky a kulaté zdi
Změny se samozřejmě děly i uvnitř: majitelé vybourali příčky a spojili všechny místnosti v jednu. „Kuchyňskou část jsme přestěhovali k východní štítové straně a prosvětlili ji oknem a dveřmi, z nichž se vchází přímo na zahradu,“ usmívá se paní domu. Probojovat některé změny nebylo snadné. „Zedníci pochybovali o tom, zda je opravdu nutné nad jídelním stolem vybourat niku či k čemu bude okénko s průhledem v příčce pod schody. „Vysvětlovala jsem jim, že nikami místnost hrozně nabude: vznikne tak polička na knihy a místo pro kytku nebo větev. Nechtělo se jim do zbytečné práce, ale nakonec uznali, že je to hezké…“
Při posezení u bylinkového čaje vlastní provenience se dozvídáme, že oba majitelé – nestavaři, v době přestavby pilně studovali odbornou i populární literaturu a snažili se, aby vnitřním prostorám vtiskli punc starobylosti. „Nechali jsme si například udělat zaoblené rohy místností,“ říká majitelka. „Vycházeli jsme z toho, že pro staré zdi a omítky je charakteristická malebná křivost, oblé rohy a hrany, které místnost zútulní.” Nebylo však snadné najít řemeslníka, který by byl ochoten pracovat nestandardně, uměl nahodit zeď z ruky, vytvořit oblý přechod a zakulatit rohy. Ale podařilo se.
Druhou věcí, na níž majitelé trvali, bylo dřevo. Nechali zhotovit kvalitní dřevěné zárubně, dřevěná okna i dveře. Zajímavým nápadem byla výstavba pažení mezi kuchyňskou částí a obývákem. Je z pohledových cihel, na které ve výši sedící postavy navazuje robustní konstrukce z trámů. Opticky nahrazuje dveře mezi kuchyňskou a obytnou části chalupy.
Zařízení je mix
Každá chalupa si žádá pořádně velký stůl. Bambasovým ho místní truhlář vyrobil opravdu rozlehlý a masivní, přesně na šířku kuchyně. „Židle jsme k něm dokupovali už sami – vybírali jsme tak, aby každá byla trochu jinak tvarovaná,“ říká majitelka. S ostatním nábytkem si hlavu nelámali. „Mnoho starých kusů tu nechal dřívější majitel, pár věcí jsme si převezli z domova. 0bývací pokoj jsme proteplili sbírkou kanapíček, obložených polštářky, přidali křesla a pár stolků.”
Důležité jsou pro oba manžele barvy – a tak si například starou kredenc v barvě slonové kosti natřeli na zeleno. Vesele působí i batikovaný ubrus na nízkém stolku či pletený pruhovaný pléd, přehozený přes křeslo z ohýbaného dřeva.
Chalupa je však také o volbě dekorací a obrazů. U Bambasových interiér oživují především obrazy: snové krajiny či fantazijní květy, které maluje paní domu, a staré hudební nástroje, na něž ve volných chvílích hraje majitel.
Článek z časopisu Recepty prima nápadů 3/2013.
