Tolik rybníků nemá určitě žádný jiný kraj a jestli ano, pak se o nich tolik neví. A stejné to nejspíš bude i s rybářskými školami. My jsme navštívili dvě – třeboňskou a vodňanskou.
Škola v Třeboni, která se jmenuje podle slavného zakladatele jihočeských rybníků Krčína, není jen učilištěm pro rybáře. Nabízí i příležitost zájemcům o maturitní studium. Vedle tradičních rybářských oborů tu odborníci přednášejí také ekologii a ochranu krajiny se zaměřením na vodní hospodářství. Praxe se každý týden střídá s teoretickou výukou. Nás v Třeboni zaujala dílna, kde se žáci učí opravovat rybářské sítě a plést nové podběráky, vezírky a čeřeny. Dovedou ale časem uplést i tašku síťovku, síť do kočárku nebo houpačku.
Ve vodňanské škole nás zase zaujala akce, kterou žáci absolvují při nejrůznějších příležitostech, kde se lidé potkávají. Vyvracejí tam pověru, že kapr má kosti, která dříve nebo později skončí v krku každého z nás. A můžete se jim dívat do rukou, když ukazují, jak během několika minut zbavit kapra i té sebemenší kostičky.
Rybářské školy v jižních Čechách už dávno nepředstavují pouze příležitost, jak se vyučit rybářské dřině. Třeba ve Vodňanech zkoušejí chovat naše sladkovodní ryby včetně dravců v obyčejných akvariích. A v Třeboni zase nabízejí svým žákům praxi v zahraniční – od lovu úhořího monté ve Francii až po mořský rybolov v Norsku.
Rybařina je totiž nejen koníček, kterému se snadno propadne, ale také řemeslo, které nabízí mladým rybářům dobrou budoucnost.
Článek z RPN č. 9/2011.
