Mysleli jste, že chmelové brigády, na něž za dob socialismu jezdila mládež povinně, jsou pasé? Jste na omylu. Na brigády se jezdí i dnes. Stále se s chmelovými štoky vypořádávají studenti, ale tentokrát jde o dobrovolníky, kteří si za svou tvrdou práci nechají zaplatit – a často jde o jejich první skutečný výdělek. Studentů je méně a také pole se o něco zmenšila. Jinak se toho ale změnilo pramálo.
Dnes je docela v kurzu retro. Lidé kolem dvaceti let si zamilovali estetiku 90. nebo ještě dřívějších let. Mullety, kníry, oldies písničky, džíny s nízkým pasem a šusťákovky…
Z tohoto trendu se snaží co nejvíce vytěžit také organizátoři chmelových brigád. „Buďte retro, buďte cool, pojeďte na chmel“ vyzývá studenty webová stránka Chmelda.cz, která organizuje brigády u vybraných zemědělských podniků.
Rázem jsou jako plusy chmelové brigády zmiňovány i aspekty, které mnoho účastníků v minulosti na chmelu vytáčely: „Odneste si ve vzpomínkách to nejlepší, co jste zažili – legraci, kamarády, lásku na pár okamžiků (či na celý život), kvalitní UHO k obědu, šílenou fůru chmele nebo láteřícího strojníka,“ píše se na webu.
Nejdůležitější je, aby na brigádu vyšlo počasí.Zdroj: osobní archív autora článku
30 % účastníků se na brigády vrací opakovaně
Funguje tato kampaň na mladé? Samozřejmě ne na všechny.
Taky po pravdě řečeno, zemědělské podniky už tolik brigádníků nepotřebují. Podíl studentské práce dlouhodobě klesá, protože i v tomto odvětví došlo k modernizaci strojů a přibylo také zahraničních pracovníků.
Jak říká Martina Zbořilová, která za projektem Chmelda.cz stojí, bez pomoci pracovníků ze zemí východní Evropy a Asie by se české zemědělství dnes již neobešlo.
Česačka jede na plné obrátky.Zdroj: osobní archív autora článku
Ale mladé Čechy statečně se peroucí s dlouhými chmelovými štoky a snící o prvním výdělku přece jen na polích v době sklizně potkáte. “Nejčastěji se jedná o vysokoškolské studenty, případně o středoškoláky – vždy však starší 18 let. Přibližně 30 % brigádníků se na chmelové brigády vrací opakovaně,“ říká Martina Zbořilová.
K základní výbavě brigádníka nadále patří miska nebo ešus, příbor, stará košile a kalhoty, případně montérky. Bydlení? Žádný hotel, ale i to k tomuto zážitku neodmyslitelně patří. Pěkně pokoje po šesti nebo osmi lidech s palandami.
Pivo po dvanáctihodinové směně chutná nejlépe
To, co zažívá brigádník v roce 2025, se zkrátka nijak neliší od zážitků brigádníka v roce 1980. Na chmelu stále vznikají skvělé party. Dochází k neopakovatelným situacím, vznikají vtipné hlášky, které má každý vypálené v paměti po zbytek života. Uzavírají se bláznivé sázky.
Také se hodně pije, nemusíme si nic nalhávat. Dvanáctihodinová směna není překážkou, aby pak brigádník nestrávil ještě tři hodiny s partou v místní hospodě. Je známá věc, že pivo v hospodě, která stojí v malé obci ve srdci chmelové brigády, bude vždy levné a výborné.
A navazování romantických vztahů? Samozřejmě ani to z chmelových brigád nezmizelo.
Studentky vyjímají z česačky nežádoucí odpad.Zdroj: osobní archív autora článku
Někteří byli na brigádě třeba desetkrát
Ano, píše se rok 2025, ale některé věci se zkrátka nemění. Zážitky z chmelové brigády jsou nepřenositelné, a právě díky nim tento fenomén jen tak nezmizí.
Ostatně, narazíte na účastníky, kteří mají na kontě i deset a více ročníků. Už dávno mají status pracujících, ale kvůli brigádě jsou ochotni si vzít na dva týdny volno a vypadnout na sklizeň. Na pole, na česačku nebo do sušárny – to je jedno.
Všude tam, kde voní chmel, kam se svačiny a oběd vozí v nerezových várnicích, kde si při cigaretové pauze všichni zajdou za traktor, aby je strojník neviděl – kde se zkrátka zcela zastavil čas.
Galerie:
Text: Marek Konvalinka
Foto: osobní archív autora článku
Zdroje: Chmelda.cz, rozhovor s Martinou Zbořilovou a osobní zážitky autora článku
