V trávníku či hromadě listí mohou během zimy šustit nechtění obyvatelé hloubící si nory. Ano, jsou to hraboši, postrach zahrádkářů i zemědělců. Díky teplým zimám si totiž odmítají ustlat k zimnímu spánku. Hraboš polní (Microtus arvalis) je drobný zemní savec, jehož velikost těla v dospělosti dosahuje devíti až třinácti centimetrů. Jeho hnědošedé tělíčko váží obvykle 30 g. Pro představu – je to taková velikost těla, že by se dalo sevřít akorát do dvou mužských dlaní.
Evropský endemit
Tento druh hraboše se vyskytuje jen v Evropě – od pobřeží Atlantiku ve Francii po centrální část Ruska, od jihu Skandinávie až po Balkán. Dá se říci, že na našem území ho najdeme téměř všude. Výzkumníci ho evidují na více než 90 % území země, přičemž nejpočetnější populace vytváří v bezlesých biotopech.
Dokáže se množit v mokřadech u Dunaje, stejně jako na loukách těsně pod tatranskými štíty. Ačkoliv jsou jeho doménou louky, pastviny a zahrady, v malém se vyskytuje i ve světlejších lesích, na mýtinách a podél lesních cest.
Hraboš polní je podobný myši domácí, má však o něco robustnější tělo, kratší a chlupatý ocas (asi třetina délky těla), malé uši a oči. Více se drží na poli a v zahradě, zatímco myš to láká blíže k našim obydlím a hlavně ke skladům a ke sklepům. Zdroj: Shutterstock/Leo Bucher
Aktivní ve dne v noci
V aktivitě hrabošů se střídají dvouhodinová až tříhodinová období odpočinku a pohybu. Díky tomuto rytmu jsou schopni vyhledávat potravu ve dne v noci. Žijí většinou v koloniích, přičemž si vytvářejí rozsáhlou síť chodbiček a komůrek přibližně 10 až 25 cm pod zemí.
Ve vyšší vegetaci najdeme i pro ně charakteristické chodníčky mezi stébly rostlin. Každá nora má svou funkci, ale převažují ty únikové. Komůrky v rozpětí 10 až 22 cm mají různý tvar a slouží k odpočinku, odchovu mláďat a zimnímu spánku. Hraboši si je vystýlají drobným rostlinným materiálem.
Na rozdíl od syslů si skutečně vytvářejí zásoby potravy. Průměrná hmotnost zásob v jedné zásobárně může být i více než 300 g, přičemž jich může být několik. Zjistilo se, že jeden jedinec dokáže skladovat i více než dva kilogramy potravy. Ta slouží jako zdroj energie během horšího počasí a při výchově mláďat.
Populační výkyvy
Hraboši polní se v našich podmínkách dožívají tří let. Jsou spojováni s fascinující schopností rychlého množení, což má za následek škody na úrodě hlavně ve velkých polních kulturách.
Rozeznáváme období takzvané populační gradace, pak může být na hektaru půdy až dva tisíce jedinců. Takový stav je neudržitelný a při přemnožení přichází následkem stresu a onemocnění k přirozenému prudkému vymírání.
Po něm může být v extrémních případech na hektar půdy sotva jeden hraboš. Tyto cykly ovlivňuje především počasí a velikost zdrojů potravy.
Pro hraboše polního je typická tvorba rozsáhlých podzemních sítí chodbiček a nor. Zdroj: Shutterstock/Dietrich Leppert
Až čtyři vrhy za rok
Standardně se hraboši rozmnožují od března do října, avšak během mírné zimy jsou schopni rozmnožování celoročně. Gravidita trvá asi tři týdny, po kterých samice vrhne jedno až jedenáct mláďat.
Zajímavostí je, že může být gravidní ihned po porodu, díky čemuž stíhá i čtyři vrhy do roka. Mláďata rozhodně nezahálejí a jsou schopna se rozmnožovat už měsíc po narození.
Součást potravního řetězce
Hraboši se živí různorodou potravou, nejčastěji stonky a listy rostlin, semeny, květy, kořeny, hlízami a nepohrdnou ani hmyzem. Jsou dokonce kanibaly a často se navzájem napadají. Na druhé straně jsou oblíbenou potravou různých predátorů.
Ze savců je loví kočka divoká, liška a jezevec. Z ptáků je večer a v noci loví hlavně sovy, například v potravě kalouse ušatého může být jejich podíl více než 90 %. Naopak přes den na ně číhají sokoli a káňata. Jedno káně uloví v průměru sedm set padesát hrabošů za rok a každý sokol přibližně jednoho až tři denně.
Použití přirozených predátorů se považuje za nejúčinnější opatření proti nim v zemědělské krajině, jakož i v zahradě, určitě lepším než plošná chemizace.
Biolog radí, jak hraboše likvidovat v krajině i v zahradě.
- Pokud to umožňuje okolí, podpora přirozených predátorů je na prvém místě. V okolí zahrady můžete osadit specializované hnízdní budky pro sovy a bidla pro dravce.
- Pomoci lze i ježkem, který si na hraboších také příležitostně pochutná. Můžeme jim připravit zimoviště, zahradní úkryty a během léta pomoci s dostupností vody.
- Dobrými predátory v teplejších oblastech jsou i užovky stromové, v horských naopak zmije.
- Hraboši nemají rádi mechanické rozrušování nor. Když je budete pravidelně narušovat hrabáním, rytím, kypřením, může je to od života na vašem pozemku odradit.
- Některé rostliny hrabošům vysloveně páchnou, například cibule, česnek, máta, různé kořenité bylinky, jako jsou levandule, šalvěj, rozmarýn. Kořeny kostřavy zase uvolňují látky, které je odpuzují. Někteří doporučují i postřik okolí nor výluhem z máty peprné.
- Vyhnat hraboše se dá i pomocí feromonů a repelentů. Účinně může působit například kočičí moč získaná třeba i z kočičí toalety, kterou nasáknutou v podestýlce rozsypete v okolí nor.
Galerie:
Foto: Shutterstock
Zdroj: Časopis Zahrada prima nápadů
