Zahrada

Ďáblův dráp – Proboscidea

V minulosti byly některé druhy tohoto rodu považované za masožravé rostliny. Žlázy na povrchu rostliny produkují lepivý sliz, na kterém ulpí poměrně velké množství hmyzu. Také dosti silné aroma, které může být slabším povahám nepříjemné, je pro mouchy velkým lákadlem.

Připravil: Michal Kouba, foto: autor

Rostlina však nesplňuje další kritéria, která by ji řadila do oblasti masožravých, a to je zpracování a využití kořisti pro potřebu doplnění výživy. V sekretu, který Proboscidea vylučuje, nebyly nalezeny trávicí enzymy. Ono „lovení hmyzu“ lze tedy pokládat za funkci obrannou.

Co je to masožravost?

Masožravost je definována řadou aspektů, které splňuje poměrně široká skupina rostlin. Jde o osm čeledí s celkem patnácti rody. Jedná se o schopnost lákat kořist, tedy o existenci funkční pasti, která je schopna polapenou kořist ulovit. Existovat musí také prostředí s trávicími enzymy nebo symbiotickými bakteriemi. Scázet nesmí ani schopnost zpracovat produkty trávení a využít je k doplnění živin potřebných k růstu, které jsou v daném prostředí jinak nedostupné. To pak dává těmto rostlinám nespornou výhodu v silné konkurenci.

Žádný „pokus“ v rámci evoluce

Že v případě masožravosti nejde jen o nějaký náhodný pokus evoluce, dokladuje řada systémů, jak kořist ulovit. Lepivé plochy listů třeba u tučnice, tentakule například u rosnatky, džbány mimo jiné u láčkovky, dále vrše, měchýřky a v neposlední řadě aktivní pasti mucholapek… 

V USA pouhý plevel

Proboscidea louisianica je rostlina, rostoucí na jihu Spojených států v mírných až tropických oblastech. Zde je pokládána za plevel a v podstatě za rostlinu invazivní.

Celá rostlina mimo korunních plátků je pokryta lepkavými žlaznatými chlupy. Listy jsou jednoduché, střídavé nebo vstřícné, bez palistů, čepel listů celokrajná, až téměř laločnatá. Květenství jsou vrcholová, květy oboupohlavné, souměrné, s kalichem pěticípým, korunou dvoupyskou a s korunní trubkou. Proboscidea louisianica kvete velkými světlounce růžovými květy, zatímco P. fragrans má květy fialové až červenofialové. Plodem je dvouchlopňová, částečně nebo zcela pukající tobolka se dvěma dlouhými výrůstky, které daly těmto rostlinám v přezdívku čertův či ďáblův dráp. U druhu P. fragrans dosahují výrůstky délky až 15 cm. Tyto pevné a zahnuté lusky se svými drápy snadno přichytí v srsti dobytka, který je pak rozšiřuje do okolí.

Na půdu nejsou rostliny nijak náročné. V našich podmínkách je lze pěstovat jako letničky. Bez problémů se dají dovést až do květenství a následně získat zralá semena pro příští sezónu. Pro zajímavý vzhled se rostlina často používá ve floristice. Nezralé plody se dají zavařovat jako okurky.

Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 5/2012