Když se řekne „růže z Jericha“, většině pěstitelů se vybaví omamně kvetoucí pnoucí dřevina Lonicera Thunb. – zimolez, nazývaný také „kozí list“. Rod Lonicera zahrnuje asi 250 druhů, s různými typy listů i květů. Naším domácím druhem je Lonicera caprifolium, který divoce roste i v listnatých lesích a lidově je znám jako růže z Jericha.
Tato ovíjivá pravotočivá liána dorůstá do výšky až 5 m. Listy má šedozelené, na rubu až namodralé, nedělené, vstřícné, v horní části stonku často srostlé. Květy jsou krémové bílé s červeným nádechem, mají dlouhé tyčinky, které vyčnívají ven z květu. Intenzivně voní, rozkvétá navečer a svou vůní láká noční lišaje. Kvete v květnu a červnu a plodem je červená jedovatá bobule. Na zahrádkách, jako doplněk pergol či zahradních zákoutí najdeme však celou řadu dalších barevných kultivarů.
A teď se asi mnozí znalci podiví – pravou růží z Jericha je vraneček (Selaginella lepidophylla), stálezelená trvalka připomínající mechovou rostlinu. Rozšířené jsou především v tropech a subtropech. U nás se pěstují pro zajímavý vzrůst a listy nejen jako venkovní, ale i pokojová rostlina. Vytváří bohatě větvené lodyhy, vějířovitě uspořádané do hustých trsů a hustě porostlé drobnými listy, které jsou smaragdově zelené – pokud mají vlhké prostředí. Rostlina se vlivem sucha zatahuje, listy se stáčí dovnitř ke středu a vytvářejí tvrdé kulovité útvary. Ty se ve vlhku nebo přímo ve vodě opět narovnávají do původního tvaru a zezelenají. Zvadlé listy je nutné odstraňovat.
Pro své zajímavé vlastnosti se dá tato rostlina „pěstovat“ i na talířku či misce s vodou, takto ale pouze krátkodobě. V interiéru vyžadují vranečky nižší teplotu a vyšší vzdušnou vlhkost. Vhodnější je výsadba přímo na záhony do polostínu, kde je dostatečně vlhká půda s příměsí rašeliny. Vraneček je však choulostivý na mráz (-5 °C), proto je vhodné rostliny pěstované venku přesadit na zimu do květináče a umístit v bezmrazé místnosti. Je možné také celou rostlinu nechat v suchém stavu přezimovat do jara. Vranečky je možné také množit, většinou řízkováním, nebo dělením trsu. Části větví velmi dobře zakořeňují při teplotě 20 °C, nejlépe po třech až osmi kusech přímo v konečných květináčích.
Text: Ing. Ludmila Dušková :: Foto: autorka, isifa/Shutterstock
