Dům a stavba

Z čeho stavět zděný dům? Pálená cihla není jediná možnost

Zděný dům je u nás i dnes nejčastější volbou stavebníků. Klasická pálená cihla však už ani zdaleka není jediná možnost. Jaké jsou výhody a nevýhody jednotlivých zdicích materiálů a co všechno je třeba při výběru zvážit?

Materiály na zděný dům: stavba cihlového domu

Pokud jste se rozhodli pro zděný dům, na výběr máte kromě pálených keramických cihel i vápenopískové a pórobetonové tvárnice, a také tvarovky určené pro systém ztraceného bednění. První tři jsou v podstatě známá klasika – bloky, které se ukládají v řadách na vazbu a spojují se pomocí malty. Jednotlivé typy staviv se liší vlastnostmi, co však mají společného, je přesný tvar a zdění na tenkou spáru. Díky přesnému tvaru a perodrážce na svislých plochách se svislé spoje obejdou bez malty, na vodorovné spáry stačí vrstva speciální malty v tloušťce jen asi 1 mm (obvykle se nanáší pomocí speciálního válce). Výhodou tohoto systému je minimum malty, tím i minimum zabudované vlhkosti ve stavbě a eliminování tepelných mostů v místě spár. U cihel se kromě tenkovrstvé malty používá i zdicí pěna, která se nanáší z tuby pomocí aplikační pistole. Její předností je jednoduchost – nemusíte ji namíchat a při nanášení si vystačíte s aplikační pistolí, navíc s ní lze zdít až do teploty -5 °C.

Zcela odlišné zdění představují tvarovky systémů ztraceného bednění – např. štěpkocementové, které jsou zčásti vyplněny polystyrenem nebo celé vyrobené z polystyrenu či lehkého keramického betonu. Zároveň s pokládáním se do dutých tvarovek vkládá ocelová výztuž a průběžně, vždy po vyzdění několika řad, se zalévají betonem. Ten ve finále vytvoří nosnou a zároveň akumulační vrstvu. Takové zdění je však mnohem komplikovanější a měli byste ho nechat specializované firmě.

Podstatné vlastnosti

Od každé zdi přirozeně očekáváme, že bude pevná. Od obvodové, že bude zároveň tepelněizolační, od vnitřní, že bude protihluková… Cihly, pórobeton i vápenopískové zdivo dokážou tato očekávání splnit, avšak každý materiál trochu jiným způsobem. Například, v nabídce výrobců cihel můžete najít speciální tvarovky, které splní speciální požadavky – třeba na zvukovou izolaci. Podstatné rozdíly jsou ale ve způsobu splnění nároků na obvodové zdivo, které jsou ve své podstatě protichůdné – od obvodových stěn totiž chceme, aby byly pevné a nosné, což jsou typické vlastnosti materiálů s vysokou hustotou (objemovou hmotností), a zároveň dobře tepelně izolovaly, což je naopak typická vlastnost materiálů s nízkou hustotou. S tímto spojením se výrobci vyrovnali různě.

U vápenopískových cihel se využívá systém, který se v plnění každého z úkolů spoléhá na v dané oblasti nejlepší materiál – těžký a hustý vápenopískový blok zajišťuje statické funkce a akumulaci, tepelná izolace zase izolační parametry. Naopak u cihel a pórobetonu vsadili výrobci na sofistikované technologie, díky kterým důmyslně spojili vše v jedné tvarovce.


Pálené cihly

Tento tradiční stavební materiál se svým prapředkům, popravdě, už velmi nepodobá – počínaje rozměry a konče strukturou střepu. Na rozdíl do staré známé „té-pé-čky“, tedy cihly plné, se dnes zdí z velkých bloků, které v jediné vrstvě obsáhnou celou nosnou tloušťku zdi. Tím se zrychlila výstavba a zmenšilo se množství spár, které byly nejslabším místem zdiva. Podíl spár, a tím i malty, ve zdivu výrazně snížila i výroba rozměrově přesných broušených cihel, které umožňují zdění na tenkou ložnou spáru.

Základem směsi pro výrobu cihel je i dnes cihlářská hlína, která se lisuje do požadovaného tvaru, suší a nakonec vypálí. Dnes se však do ní přimíchávají mimo jiné příměsi, které vyhoří během pálení, jako jsou například dřevěné piliny – po jejich vyhoření zůstanou ve střepu drobné vzduchové dutinky, které zlepšují tepelněizolační vlastnosti cihly. Schopnost izolovat zvyšuje i tzv. voštinová struktura, tedy systém svislých žeber a dutin, protože vzduch, jak známo, je skvělý izolant. I když mnohé dnešní voštinové cihly splňují požadavky tepelnětechnické normy, ještě lepších parametrů dosahují cihly s dutinami vyplněnými izolantem – polystyrenem nebo minerální vlnou. Izolace je v nich navíc chráněna a tepelněakumulační schopnost zdí zůstává zachována.

Cihly jsou ideální na stavbu nepříliš komplikovaných domů – optimální je totiž zvolit jednovrstvé zdivo, čímž ušetříte čas, a využít systémová řešení, tedy doplňkové formáty na typické detaily, jako je roh, parapet či ostění. Pokud se rozhodnete cihelné zdivo zateplit, dbejte na dodržení technologie (zateplovat se např. musí suché zdi s tenkou vrstvou omítky) a používejte pouze kotvy určené do děrovaných cihel.

  • Více než polovina stavebníků u nás se na stavbě svého domu podílí i vlastní prací – alespoň částečně. A na svépomocnou výstavbu jsou nejvhodnější právě zděné domy. Výrobci obvykle dodávají spolu se zdicím materiálem i vhodnou tenkovrstvou maltu nebo zdicí pěnu, vybrat si můžete i systémové omítky.

Pórobetonové tvárnice

Pórobeton nebo i plynosilikát je materiál, jehož podstatou je křemičitý písek, vápno, cement, voda a kypřidlo. A v konečném důsledku i vzduch uzavřený v materiálu. V procesu výroby totiž vznikají ve hmotě uzavřené póry či vzduchové minikapsy, které zásadně ovlivňují vlastnosti výsledného produktu. Jde o přesné lehoučké tvárnice, které můžete na potřebnou míru odříznout ruční pilkou a drážky na elektrické rozvody vyříznete třeba naostřenou polévkovou lžící. V nabídce je také celá škála speciálních dílců, od schodišťových stupňů až po panely na tzv. těžkou střechu. Jednoduše, skládačka jako stvořená pro výstavbu svépomocí, která je i fyzicky zvládnutelná.

Pórobetonu je třeba připsat k dobru také to, že je homogenní, má tedy ve všech směrech stejné vlastnosti. A jelikož vzduchové dutiny, které obsahuje, jsou uzavřené, potřebné vzduchotěsnosti obvodových stěn dosáhnete i bez toho, aniž byste o to usilovali. I jako informovaný laik tedy máte jen velmi malou, pokud vůbec nějakou, šanci udělat při zdění chybu.

Podstatnou složkou pórobetonu je vzduch, proto je výborná tepelněizolační schopnost jeho přirozenou vlastností. Polystyren to však není. A protože více vzduchu znamená lepší izolaci, technologové zapracovali na procesu výroby, aby jedinou vrstvou superlehkých tvárnic dosáhli lepších parametrů, než požaduje současná norma. Samozřejmě, protože jde o materiál s nízkou hustotu, tepelněakumulačními schopnostmi nedosahuje parametrů pálených, a už vůbec ne vápenopískových cihel. Fyzika prostě platí. Akumulační schopnost pórobetonu je však dostatečná, navíc se dá v rámci celého domu zvýšit například volbou materiálu na konstrukci podlah.

Vápenopískové tvárnice

Vyrábějí se z vápna, písku a vody, navíc s nízkými energetickými vstupy, mají tedy poměrně nízkou uhlíkovou stopu. I když jsou výchozí suroviny podobné, na rozdíl od pórobetonu jde o materiál s velmi vysokou hustotou, z čehož vyplývají jeho typické vlastnosti – mimořádná pevnost, a také vysoká tepelněakumulační a protihluková schopnost. V tomto je skutečnou špičkou. Díky pevnosti bloků lze dosáhnout potřebných statických vlastností při relativně malé tloušťce zdiva, vysoká akumulační schopnost zase zajistí stabilní vnitřní klima (v létě se například interiér méně přehřívá, protože zdi jsou schopny naakumulovat velké množství tepla).

Stavba domu z vápenopískových tvárnic

Aby měly obvodové stěny i dostatečné tepelněizolační parametry, používá se tzv. sendvičová konstrukce. Zdivo je tedy doplněno o vnější vrstvu tepelné izolace, ať už z polystyrenu, nebo z minerální vlny. Hlavní výhody sendviče s použitím vápenopískových bloků jsou dvě – v první řadě se tloušťkou tepelné izolace dá poměrně přesně dosáhnout požadovaných tepelněizolačních schopností, takže projektant může dobře pracovat s návrhem z hlediska tepelných ztrát domu. Kromě toho se požadované izolační schopnosti dosáhne při minimální tloušťce obvodových stěn, díky čemuž zůstane více využitelné vnitřní plochy.

I tyto tvárnice jsou velmi přesné, díky čemuž lze dosáhnout mimořádně rovného povrchu stěn, na který stačí jen tenká vrstva omítky. S vysokou hustotou materiálu je však spojena i vyšší hmotnost, což částečně kompenzují menší rozměry tvárnic. Dalším důsledkem je jejich tvrdost, což má své výhody i nevýhody. Sekání drážek na rozvody se však obávat nemusíte – můžete na ně využít vnitřní dutiny, nebo tzv. předstěnové instalace.

Zateplené, či nezateplené?

Který přístup je lepší?

To nelze jednoznačně posoudit. V zásadě platí, že systém „vše v jedné tvarovce“ je vhodnější u tvarově jednoduchých domů, kde není třeba řešit komplikované detaily s hrozícími tepelnými mosty ani se zvýšenými statickými nároky. Výhodou je zejména jednoduchost – vyzdít a hotovo, vše se vyřeší v jednom kroku. Tvarovky, které splňují tepelnětechnické požadavky dnešní i budoucí normy, jsou na trhu již delší dobu, a přestože je jejich cena vyšší, pokud si spočítáte náklady na levnější zdivo s horšími parametry a realizaci zateplovacího systému, obvykle se dostanete na podobnou částku. Avšak ne na podobný čas.

Naopak, zateplené zdivo je obecně vhodnější na komplikovanější stavby. Když se totiž složitější detaily překryjí zateplením, spolehlivě se tím odstraní nežádoucí tepelné mosty. Další výhodou tohoto přístupu je, že tloušťkou zateplení se dají dobře regulovat tepelněizolační parametry obvodového zdiva, a optimálně tak vybalancovat tepelné ztráty dle konkrétních požadavků.

Připravila: Erika Kuhnová
Foto: isifa/Shutterstock
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů