Vyrob si květináč z kamene

ZAHRADA  |  DISKUSE (0)
27 / 03 / 2013
Vyrob si květináč z kamene

Všimli jste si, jak staré, již zdánlivě nepotřebné věci přicházejí znovu do módy? Lidé podvědomě cítí, že je třeba vracet se ke kořenům. Mnozí z nás zatracovali velké kuchyňské pece, dřevěné roubenky, starý nábytek… Vše staré se šmahem likvidovalo, kamenná koryta, kaménky se házely do základů, aby se ušetřilo za beton… Ta doba je naštěstí pryč.

Připravil: Zdeněk Liberda, foto: autor

Mnohým lidem, zvláště pak zahrádkářům, chalupářům, skalničkářům, kaktusářům a bonsajistům se naštěstí líbí kamenná koryta a misky. Staly se neodmyslitelnou součástí nejen mnoha starých, ale i nově zbudovaných domů a zahrádek. 

Vyrob si sám…

Kámen je přírodní materiál – tvrdý, dlouhověký, ve spojení s rostlinami krásný a nenahraditelný. Dojem z leckteré, jinak skvělé zahrady kazí plastové květináče a kontejnery, osázené rostlinami. Kámen však není jen tvrdý, ale i křehký a dá se štípat. Právě těchto vlastností musíme využít, chceme-li si vlastnoručně vyrobit kamennou misku či koryto.

Nejlepší výchozí surovinu představuje čerstvě vytěžený kámen z lomu. Kdo nemá možnost takový získat, poohlédne se po okolí. Na výrobu kamenné misky potřebujeme kompaktní, nepopraskaný, přiměřeně velký kámen odpovídajícího tvaru. Velkou výhodou jsou čitelná „léta“ - vrstvení nerostu. Hodně pomůže najít  tvar s vnitřní strukturou, připomínající misku. Kameny se přitom válí všude, stačí se jen dívat - při různých výkopových pracích, v lesních potůčcích, řekách, na krajích polí a pastvin. Mnohdy bývají jen tak pohozené a několik století přehlížené krásně omšelé kameny s překrásnou kresbou a patinou. Právě takové hledáme – tedy pokud jsme schopni s nimi manipulovat.  

Co se nástrojů týče, budeme potřebovat špičák a paličku. Práci si velmi usnadníme a zkrátíme, použijeme-li diamantový kotouč a rozbrusku.

Začneme s malou podmiskou

Je vhodné začít s malou podmiskou či spíše malinkým podnosem,  na kterém se naučíme „bouchat“ do kamene, aniž by praskl. Nesmíme ale zapomínat na bezpečnost práce! Používáme ochranné rukavice, chráníme si zrak i sluch. Při řezání kamene pak použijeme respirátor. Velkým pomocníkem je vítr, který odfukuje prach, vyráběný diamantovým kotoučem.

Nejprve si budoucí misku usadíme do podložky. Tou může být vlhký písek v nádobě; plní roli tlumiče, který rovnoměrně rozkládá údery kladiva. Stačí i obyčejná hlína nebo vyvýšený záhon. Na povrch kamene nakreslíme, kudy povedou řezy a okraje prohlubně. Poté začneme kotoučem řezat drážky - proužky a sledujeme, jak se chová řezaný materiál. Netlačíme! V každém materiálu jsou vrstvy (léta), z nichž některé jsou měkčí, jiná tvrdší a křehčí. Tyto vrstvy je vhodné mít vodorovně vůči podložce. Nyní pomocí špičáku a paličky vyzkoušíme, ze které strany se budou lépe odlamovat jednotlivé kusy kamene. Po vyštípáni první vrstvy pak rozbruskou nařízne další vrstvu a opět ji vyklepneme. Tak postupujeme, dokud nevznikne dostatečně velká prohlubeň. Pečlivě dbáme na rovnoměrnou tloušťku stěn a dna. Celé kouzlo kamenické práce tkví v tom, že se nepoužívá hrubá síla, ale kámen se stále jakoby „oklepává“ a štípe. Toho jsem odkoukal z dobových filmů a fotek, kde „vysušení“ dědové s fajfkou v zubech opracovávali velké bloky žuly. 

Dokončovací práce

Když je miska dostatečně hluboká, vyvrtáme do dna odtokovou dírku pomocí příklepové vrtačky a kvalitního vídiového vrtáku. Má-li miska sloužit jako ptačí pítko, díru netřeba vrtat.

Osvědčuje se vyvrtat tři díry: dvě krajní odvádějí vodu, zatímco prostřední poslouží jako otvor pro připevňovací ocelový šroub. Ten přichytí misku k podstavci, aby ji nepřevrhly malé děti, a zároveň slouží jako ochrana proti zlodějům. Vnitřek misky můžeme nechat neopracovaný, protože misku naplníme substrátem. Kdo chce mít i vnitřní stranu pěknou, vyhladí starším diamantovým kotoučem výstupky a nerovnosti. Nakonec je potřeba misku otočit a na vnější straně dna vybrousit rovnou plošku, na které bude stát. Hotovou misku řádně přišroubujeme k těžké, pokud možno nepřenosné podložce. Pod hlavu šroubu dáme velkou podložku a stejné kolečko gumy; tlumí tlak hlavy šroubu na dno našeho výrobku. Šikovní kameníci mohou do kaménky vyťukat letopočet apod. Když jsem ručně vyklepal svoji první kaménku, chtěl jsem do ní vtisknout rok vzniku. V zápalu boje jsem prohodil dvě čísla - a ejhle, kaménka byla rázem o sto let starší.

Oprava prasklé misky

U této práce se hodně práší! Vymetený suchý prach ovšem nevyhazujeme, ale střádáme do plechovky. Může se totiž stát, že kamenná miska praskne nebo se vyštípne celá boční stěna a s využitím nastřádaného prachu je pak oprava celkem snadná. Rozmíchá se dvojsložkové lepidlo s tímto pachem, až vznikne těstovitá řídká hmota. Rozbité díly se potřou směsí, přimáčknou k sobě a zafixují. K fixaci lze použít truhlářské svorky nebo gumu, ustřiženou z duše auta. Přebytečná směs lepidla, která se vymáčkne po stranách zalepené pukliny, se opatrně otře hadrem. Aby nebyla zalepená puklina vidět,  popráší se nastřádaným suchým prachem. Kam se prach nedostane, naneseme ho štětcem. Tak krásně zamaskujeme vzniklou „vadu na kráse“. Po vytvrzení lepidla zbytek prachu, který se nepřilepil, ometeme štětkou. Pro ještě dokonalejší zamaskování praskliny můžete přes lepený spoj několikrát přejet drátěným kartáčem. Ovšem s citem!      

Osazování skalničkami

Nejprve na dno misky nasypeme vrstvu drenážního štěrku. Na ni, a po stranách přijde pružná vrstva materiálu, třeba polystyrén. Neslouží jako tepelná izolace kořínků, ale jako pružná – stlačitelná vrstva během zimních mrazů. Voda obsažená v substrátu totiž v zimě zmrzne a hodně se roztahuje, takže by miska mohla prasknout. Pružná vrstva však kaménku ochrání. Musí mít v sobě ovšem otvory pro odtok vody. Zbývající prostor naplníme substrátem z jednoho dílu písku, jednoho dílu krtince a jednoho dílu kompostu, přiměřeně upěchujeme a můžeme sázet. Podle druhu rostlin v kaménce volíme polohu. Suchomilné netřesky, opuncie můžeme dát na rozpálená a celý den osluněná místa, přímo vyžadují sucho a hodně světla. Teploty i hodně pod bodem mrazu jim nevadí za předpokladu, že mají „nohy v suchu“. Ostatním rostlinkám zajistíme co nejpřirozenější podmínky ve kterých normálně rostou.

Kombinace mechu se dřevem

V miskách se dají pěstovat i různé mechy v kombinaci se starým dřevem. Mechovým porostům nedáváme žádnou zeminu, pouze štěrk a na povrch písek. Mechy totiž v přírodě rostou i na holém kameni. Stačí jim zastíněné místo a zálivka. Výhodou mechů v misce je, že se v nich neuchytí žádný plevel. Na zimu se nemusejí kamenné misky schovávat před mrazem, protože je chrání stlačitelný materiál, ukrytý pod vrstvou substrátu.   Mohou tedy zůstat na svém stanovišti.

Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 4/2013.

Diskuse k článku

Nebyla nalezena žádná položka ... buďte první a přidejte svůj komentář
Redakce serveru nenese odpovědnost za obsah diskuzí a vyhrazuje si právo mazat nevhodné příspěvky.

Další články sekce

14 / 12 / 2017
SNÍH: Kde (ne)solit a jak ho využít

SNÍH: Kde (ne)solit a jak ho využít

více
13 / 12 / 2017
Užitková zahrada v prosinci

Užitková zahrada v prosinci

více
12 / 12 / 2017
ZAHRADNÍ PORADNA: Plody ořechů pokryté černým obalem

ZAHRADNÍ PORADNA: Plody ořechů pokryté černým obalem

více
12 / 12 / 2017
ZAHRADNÍ TECHNIKA: Základní údržba sněhové frézy

ZAHRADNÍ TECHNIKA: Základní údržba sněhové frézy

více
10 / 12 / 2017
Chráníme rostliny a stromy v zimě

Chráníme rostliny a stromy v zimě

více
8 / 12 / 2017
ZAHRADNÍ PORADNA: Proč hnědnou a měknou jablka

ZAHRADNÍ PORADNA: Proč hnědnou a měknou jablka

více
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace