Rozmnožujeme okrasné dřeviny

ZAHRADA  |  DISKUSE (0)
25 / 10 / 2012
Rozmnožujeme okrasné dřeviny

Určitě máte na své zahradě nějakou oblíbenou rostlinu a možná jste také přemýšleli, jak byste si ji mohli namnožit. Pokud si nejste jisti, zda tento odborný úkon zvládnete, určitě uvítáte jednoduchý návod, díky kterému dokážete snadno namnožit kteroukoliv rostlinu.

 

Připravila: Jiřina Neckářová, foto: Štěpán Luťanský a archiv

V zahradnické praxi rozeznáváme dva hlavní způsoby rozmnožování rostlin: generativní, kdy nový jedinec vzniká ze semene mateřské rostliny, a vegetativní, kdy vzniká z částí mateřské rostliny.

Generativní způsob

Představuje nejpřirozenější způsob rozmnožování rostlin. Semenem můžeme množit většinu původních druhů stromů a celou řadu keřů. Jedinci rostoucí ze semene mají přímý a rovný vzrůst, jsou odolnější vůči nepříznivým vlivům, chorobám a škůdcům. Jsou také variabilní, neboli neudržují vlastnost matečné rostliny. Jinými slovy: chcete-li si takto namnožit červenolistý kultivar buku, pak nový jedinec červené listy pravděpodobně mít nebude. Ovšem existují i výjimky - třeba červenolisté kultivary dřišťálu Thunbergova (Berberis thunbergie ´Atropurpurea´) a javoru horského (Acer pseudoplatanus ´Atropurpureum). Ovšem na druhou stranu získáte touto metodou více nových rostlin, je to snadné, rychlé, nepotřebujete žádné odborné znalosti a co je výhoda, virové choroby se zpravidla na potomstvo nepřenášejí. Váš úspěch ale bude záležet na tom, kolik klíčivých semen dokážou dané rostliny vytvořit. Rostliny vzniklé generativním množením vykvétají a plodí po delší době, než ty vzniklé vegetativně. 

Vegetativní způsob

Zde byste nějaké odborné znalosti mít měli. Získaní jedinci jsou tu identičtí s matečnou rostlinou (červenolistý buk bude opět červenolistý). Nevýhodou je, že spolu s vlastnostmi rodičů se na potomstvo přenášejí i virové choroby. Je proto nutné, aby rostlina, kterou chcete množit, byla naprosto zdravá. Zato z květů či plodů se těšíte mnohem dříve, než u množení semenem.

Rozlišujeme vegetativní množení přímé, kdy nový jedinec vzniká z jedné rostliny (řízkování rostlin, hřížení, kopčení) a nepřímé, vzniká-li nový jedinec ze dvou rostlin, příkladem je štěpování (očkování a roubování). Právě vegetativní způsob rozmnožování, konkrétně řízkování, volíme v praxi nejčastěji. Je sice poměrně rychlý a snadný, ale pár zásad bychom dodržet měli. 

Řízkování rostlin

Může být buď dřevité (výhon je dle názvu dřevitý, tzn. použití u stromů a keřů), bylinné (použití u trvalek, bylin), kořenové a očkové (výjimečně, pouze u vybraných druhů). Seznámíme se tedy s řízkováním dřevitým, které budete využívat asi nejvíce. Hodí se u celé řady okrasných keřů, například zlatice (Forsythia sp.), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), zimostráz (Buxus sp.), skalníky (Cotoneaster), kaliny (Viburnum sp.) popínavé dřeviny, jako je loubinec (Parthenocissus sp.) a mnoho dalších. U některých druhů lze využít dřevité i bylinné řízkování podle toho, po jaké části rostliny sáhnete.

Dřevité řízkování

Potřeby

Zahradnické nůžky, roubovací nebo očkovací nůž (lze i jiný, ale tyto jsou nejvhodnější), kontejnery či květináče, množárenský substrát, práškový stimulátor, čisté jmenovky, tužku. Nůž a nůžky musejí být čisté, abyste do cévních svazků, které řezem odhalíte, nezanesli zárodky chorob. Vždy se o svoje nářadí starejte, nikdy nepoužívejte například nůž z kuchyně, kterým jste si k obědu krájeli salám! 

Jak postupujeme

Důležité je zvolit vhodný, jednoletý a vyzrálý výhon dané dřeviny. Poznáte ho tak, že když jej budete chtít ohnout palcem a ukazovákem, neohne se, zatímco nevyzrálý výhon se ohne. Výjimku tvoří vrba, topol a platan; zde se odebírá ze dřeva dvouletého s tzv. patkou. Nejvhodnější dobu pro řízkování představuje podzim po opadu listu, ale v malém můžete během celého roku. I při redukci bujně rostoucích dřevin lze využít jejich výhony pro množení. Volte ty s tloušťkou minimálně 1 cm, zhruba jako obyčejná tužka (obr. 1).

Výhon ustřihněte nůžkami, odlistěte a vyzrálou část nastříhejte na řízky dlouhé 10 až 15 cm (obr. 2). Dobrá pomůcka k určení správné délky je buď vzdálenost mezi rozevřeným palcem a ukazovákem, nebo rozevřený roubovací či očkovací nůž. Velmi důležitý je směr řezu. Horní řez je vždy rovný, 1 cm nad očkem (obr. 3). Spodní řez je mírně šikmý, těsně pod očkem, asi 1 až 2 mm (obr. 4). Jednak si tím označíte polaritu řízku (víte, kde je vrchní část a kde spodní), čípek nad očkem (1 cm) zas uchrání očko před vyschnutím. V neposlední řadě je to i otázka praktičnosti. Jelikož se jednotlivé řízky zapichují ve školkách na záhony, je mnohem příjemnější tlačit palcem na rovnou část řízku, než na šikmou.

Dřevitý řízek by měl mít aspoň 3 očka, což ovšem není pravidlem, neboť někdy bývají pupeny od sebe vzdáleny více (například u popínavých dřevin). Velké listy na řízku buď odstraníme úplně, nebo zakrátíme aspoň o polovinu kvůli minimalizaci výparu vody z listu transpirací (obr. 5). Zkuste také nesahat rukou na řezné plochy řízku; mohli byste totiž do cévních svazků zanést zárodky chorob, ačkoliv si myslíte, že máte ruce čisté. Nemáme-li příliš ostré nůžky, musíme pomocí ostrého nože řezy začistit, aby byly hladké a nikde po okrajích nezůstala zbytková kůra. 

Řízky v květináčích

Nabízejí se dvě možnosti, co s řízky dále. Ta první je, že řízky nasázíme do připravených květináčů (kulatý tvar) či kontejnerů (hranatý tvar) odpovídající velikosti, nejlépe č. 9 (obr. 6). Pro zakořeňování řízků se používá tzv. množárenský substrát - směs rašeliny a perlitu 1:1. Postačí ael i obyčejný univerzální zahradní substrát z obchodu.

Abychom si zajistili správný růst a rychlé zakořeňování řízků použijeme práškový stimulátor; obsahuje růstové látky a rostlinné fytohormony, především pak v podobě auxinů a cytokininů, díky kterým řízek dobře zakoření. V nabídce jsou i stimulátory tekuté, které jsou sice složitější na použití, ale se stejným účinkem. Nikdy nenamáčejte řízek přímo do nádobky se stimulátorem, ale odsypte si ho trochu stranou, abyste zamezili přenosu chorob. Nespotřebovaný stimulátor bez milosti vyhoďte.

Naplníme květináč, dřevěným kolíčkem uděláme jamku (abychom si nesetřeli stimulátor), kam vložíme řízek, utužíme, dosypeme substrát a zalijeme. Květináče je dobré označit jmenovkou s uvedením druhu a data řízkování a uložit buď do skleníku nebo na závětrné místo na zahradě mimo dosah přímého slunečního záření. Jakmile řízky zakoření a povyrostou, lze jej buď přesadit do větších květináčů nebo na vhodné místo na zahradě.

Přes zimu ve sklepě

Řízky, zvláště ty odebrané na podzim, lze také uložit přes zimu do sklepa. Nasvazkujeme je, svážeme gumičkou, označíme jmenovkou a uložíme do sklepa. Pravidelně kontrolujeme, zda nedošlo k šíření houbových chorob či si na nich nepochutnávají hlodavci. Na jaře je pak školkujeme na dobře připravený záhon, přičemž řádky jsou 20 cm a jednotlivé řízky 5 cm od sebe.

Zapichujeme až po poslední očko, které ještě přihrneme. Pokud na záhon natáhneme černou fólii, není nutno očko přihrnovat a ještě zamezíme růstu plevelů a lépe udržíme vlhkost, takže není nutné tak často zalévat. Pozor ovšem na houbové choroby, právě v takovém prostředí se dobře množí. Vhodné je fólii pravidelně nadzvedávat a vyvětrat pod ní.

Řízky naškolkované na jaře pak na podzim dobýváme, opět zakládáme na zimu do sklepa a na jaře vysazujeme dle potřeby.

O řízky, ať již v květináčích či na záhoně, se běžně staráme, zaléváme, odplevelujeme, okopáváme či kypříme, chráníme před přímým slunečním svitem a před chorobami a škůdci.  

Bylinné řízkování

Zde je několik rozdílů. Ten nejmarkantnější je, že výhon u bylin je pružný, ohýbá se. Pomocí bylinných řízků lze množit většinu oblíbených pnoucích rostlin - pelargonie (Pelargonium sp.), fuchsie (Fuchsia sp.), chryzantémy (Chrysanthemum sp.), i náročnější keře jako vajgélie (Weigella sp.), tavolníky (Spiraea sp.), komule Davidova (Buddleia davidii), zákula japonská (Keria japonica, či hortenzie (Hortenzia sp.); ze stromů pak například nízké kultivary javorů.

Bylinné řízkování provádíme optimálně v červnu až počátkem července, kdy z polovyzrálých částí odebereme řízky dlouhé 5-8 cm. Můžeme mít buď řízek vrcholový (s několika páry vrchních listů), přičemž vrchol musí být vyzrálý nebo řízek stonkový, kdy horní řez je opět rovný, spodní mírně šikmý těsně pod listem nebo dlouhý kopulační v polovině internodia (vzdálenost mezi dvěma pupeny).

Spodní list odstraníme, aby nezahníval. K zamezení výparu vody opět zakrátíme větší listy. Pro lepší zakořeňování  použijeme práškový stimulátor a pícháme buď do květináčů, či do skleníku na tzv. množárnu. Opět je vhodný množárenský substrát. Řízky zaléváme a zhruba za 4 týdny zakoření.

Pak je buď přesazujeme na záhony, nebo do větších květináčů. Na záhonech běžně ošetřujeme, na podzim bychom je měli vyndat, založit do sklepa a na jaře naškolkovat na pevné místo na zahradě.

(Autorka je zahradní architektka.)

 Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 10/2012.

 

 

 

 

 

Diskuse k článku

Nebyla nalezena žádná položka ... buďte první a přidejte svůj komentář
Redakce serveru nenese odpovědnost za obsah diskuzí a vyhrazuje si právo mazat nevhodné příspěvky.

Další články sekce

14 / 12 / 2017
SNÍH: Kde (ne)solit a jak ho využít

SNÍH: Kde (ne)solit a jak ho využít

více
13 / 12 / 2017
Užitková zahrada v prosinci

Užitková zahrada v prosinci

více
12 / 12 / 2017
ZAHRADNÍ PORADNA: Plody ořechů pokryté černým obalem

ZAHRADNÍ PORADNA: Plody ořechů pokryté černým obalem

více
12 / 12 / 2017
ZAHRADNÍ TECHNIKA: Základní údržba sněhové frézy

ZAHRADNÍ TECHNIKA: Základní údržba sněhové frézy

více
10 / 12 / 2017
Chráníme rostliny a stromy v zimě

Chráníme rostliny a stromy v zimě

více
8 / 12 / 2017
ZAHRADNÍ PORADNA: Proč hnědnou a měknou jablka

ZAHRADNÍ PORADNA: Proč hnědnou a měknou jablka

více
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace