Fuchsie v Podkrkonoší

ZAHRADA  |  DISKUSE (0)
21 / 10 / 2012
Fuchsie v Podkrkonoší

Podle manželů Suchardových se jen málokterá květina může svou krásou rovnat fuchsiím. Vynikají bohatou barevností, okouzlují tvary a velikostmi květů. Suchardovi jich mají plnou zahradu.

Připravila: Radka Rollerová Borovičková

Foto: Zdeněk Roller

fuchsie_chataŘíká se, že doba největší slávy fuchsií skončila s první republikou, tedy s vlhčími a chladnějšími byty. Dnes se však opět vracejí do módy. Hodí se do starších vesnických domků, kde není dokonalá izolace, do zastíněných vlhkých dvorků, skvěle se jim daří v podhorských oblastech.

My znám jedno místo, kde prosperují více nežli skvěle: v Újezdci u Soběrazi, v podhůří Krkonoš. Fuchsie vzpřímené i převislé, malé i velké tu krášlí kdejaké místo kolem roubenky. Ty menší mají své místo na poličkách na stěnách roubenky, vyšší lemují zápraží – a ty největší - stromkové fuchsie najdete i mezi běžnou výsadbou.

Dají dost práce

Samozřejmě, že na téhle podkrkonošské zahrádce nekvetou jen fuchsie, ale i růže a citroníky, mračňáky, slézovce, keřové třezalky, ozdobný brutnák, kopretiny a podzimní astry. A také početné azalky a pěnišníky, aby i na jaře byla zahrada veselá. Mezi tím vším se modrají chrpy, rozrazily a floxy.

Ale fuchsie tu mají už roky prim. “Před osmnácti lety jsme vyrazili na výlet do Liberce a zastavili jsme se na výstavě fuchsií. Koupili jsme si deset zajímavých kousků, další rok třicet, pak dvě stovky. V současnosti máme přes sedm kultivarů fuchsií, pro některé jsme se vypravili až do Holandska," rekapituluje Pavel Sucharda.

“Dnes už máme za sebou několikaleté experimenty, nejvíc práce dalo vystihnout vhodnou zeminu. Jezdívali jsme až do bukových porostů pod hrady Kumburk a Bradlec na listovku. Ale už jsme toho dávno nechali a nyní pro kytky nakupujeme v žocích rašelinový substrát dvojku. Rostliny množíme, a tak máme velkou spotřebu…“

Fuchsiové desatero

fuchsie2Paní Suchardová si k fuchsiím vypěstovala neobvykle emotivní až něžný vztah. Stará se o ně skoro jako o živé bytosti. A tak nepřekvapí, že nevlastní pouze katalog se zatrženými kultivary, které spolu se svým stejně zapáleným manželem na svojí zahrádce pěstuje nebo si chce v další sezóně objednat, ale tu a tam si napíše i pár řádek do fuchsiového deníčku.

Pro zájemce a pěstitele z něj vypsala fuchsiové desatero. Dočtete se v něm, že kdo chce fuchsie přizvat do své zahrádky, měl by vědět, že jsou jedinečné jak vzhledem a vzrůstem, tak i chováním.

„Dokážou překvapit, potěšit, ale i zklamat, když není o ně dobře postaráno. Potřebují to co lidé. Dostatek výživy, vody, volný prostor, přiměřené teplo a světlo, kořeny se nesmí utopit ve vodě a nesmí se přehřát.“

Tak jako lidé tmavší pleti snesou více světla, tak je to i s fuchsiemi tmavší barvy, bílé a světlé jsou na světlo choulostivější. Vodu mají fuchsie radši dešťovou nebo měkkou, dobře rostou, když je dostatečně nakrmíme. Libují si v propustné zemině obohacené výživou pro balkónové rostliny.

Fuchsie se nekamarádí s molicemi, mšicemi a sviluškami, které je naopak vyhledávají. Proto je velmi důležité rostliny pravidelně kontrolovat a proti dotěrům bojovat. „Nejdůležitější je však s fuchsiemi žít. Všímat si jich, povídat si s nimi, porozumět jim a mít je rád,“ říká s úsměvem paní Suchardová.

Doporučujeme: Márinku a Lenufuchsie3

Česká klasika se jmenuje Márinka. Tahle sytě rudá, baculatá kráska kdysi zdobila okna mnoha venkovských chaloupek. Současné sběratelské špeky se jí ani trochu nepodobají. Často mají jen velmi drobné, úzce trubkovité květy, jindy zase několik různobarevných spodniček.

Například květy Fuchsia minimiflora pocházející ze sopky Popocatepetl v Mexiku měří necelý centimetr. Takovýchto kolibřích kultivarů mají majitelé desítky. Jsou zajímavé, ale podle Suchardových jsou pro začátečníky vděčnější klasické kultivary.

„Lépe kvetou a jsou odolnější. Doporučujeme například

bílo-fialovou Lenu, červeno-fialovou Flash či purpurově červenou Magellanicu,” říká zkušeně paní domu, která umí vypěstovat i mimořádně velké a bohatě kvetoucí stromky.

“Ty však potřebují individuální péči – pravidelně zalévat, ale nepřelít, nejlepší je sáhnout do květináče. A pořád se musí se hlídat před škůdci. Většina z nich chce pobývat na čerstvém povětří, nejraději na severní straně.“

Pokud jsou umístěny na slunnější straně, musí mít zakryté kořeny. Suchardovi radí dávat je do dvojitých truhlíků či květináčů a mezi ně dát izolační vrstvu.

“Malé rostlinky vyžadují i malé květináče, pak se postupně přesazují do větších. Zahrada s fuchsiemi je krásná, ale dají více práce nežli muškáty,” upozorňují majitelé. “V horku se musí denně zalévat, nám to při jejich počtu trvá i dvě hodiny.”

Na výstavě fuchsií

V červenci Suchardovi pořádají pro své přátele a zájemce fuchsiovou výstavu. Návštěvníci přicházejí přes horní zahrádku se stromkovými i keřovými růžemi. Tady už je vítají první stromkové fuchsie, které majitelé aranžují do malebných zátiší pod jabloně, švestky a dokonce i pod fíkovník.

„Je krásné, jak se u nás lidé zklidní a ztiší. Někteří po zahradě bloumají i víc než hodinu, jiní přijíždějí i vícekrát,” vypravuje paní Suchardová.

Podle jejích slov je zahrada krásná ve dne, ale možná ještě kouzelnější je večer. ”Rozsvítíme na zápraží, koukáme a popíjíme vínko. Fuchsie v tlumeném světle svítí do tmy jako lampionky. A já se pak někdy zvednu, chodím kolem nich s baterkou a říkám jim: holka, ty jsi tak krásná…”

Přišly z pralesa

Domovem fuchsií je Střední a Jižní Amerika. Zpravidla rostou v podrostu stromů v horských lesích a na vlhčích polostinných místech. Několik druhů se vyskytuje i na Antilách a na severu Nového Zélandu. Existují fuchsie plazivé jako například novozélandský druh Fuchsia procumbens. Jejich nenápadné kvítky mívají délku osm milimetrů. Opakem je novozélandský druh Fuchsia excorticata, stromovitá fuchsie dorůstající do desetimetrové výšky s kmenem, který může dosáhnout až tři čtvrtě metru v průměru.

Koncem 17. století fuchsie objevil botanik Charles Plumier při své cestě na ostrov San Domingo. Do Evropy fuchsie doputovaly v 18. století a postupně se dostaly do módy. Dnes známe více než 100 původních druhů a registrováno je přes devět tisíc odrůd. Snadno se totiž kříží.

Tak vznikla i velmi otužilá F. magellanica, která snese i mrazy hluboko pod nulou a na chráněných místech přežije mírnější zimu i u nás.

Nejvýznamnější českou odrůdou je Márinka, vyšlechtěná roku 1890. Patří do stálého sortimentu pěstitelů z celého světa.

Sezóna fuchsií

V příznivém roce fuchsie kvetou již od začátku června až do  konce září. Nejvhodnější stanoviště je v polostínu a musí se stále dbát na přiměřenou zálivku a dostatečný přísun živin.

Článek z RPN č. 9/2012

 

 

 

 

 

 

Diskuse k článku

Nebyla nalezena žádná položka ... buďte první a přidejte svůj komentář
Redakce serveru nenese odpovědnost za obsah diskuzí a vyhrazuje si právo mazat nevhodné příspěvky.

Další články sekce

14 / 12 / 2017
SNÍH: Kde (ne)solit a jak ho využít

SNÍH: Kde (ne)solit a jak ho využít

více
13 / 12 / 2017
Užitková zahrada v prosinci

Užitková zahrada v prosinci

více
12 / 12 / 2017
ZAHRADNÍ PORADNA: Plody ořechů pokryté černým obalem

ZAHRADNÍ PORADNA: Plody ořechů pokryté černým obalem

více
12 / 12 / 2017
ZAHRADNÍ TECHNIKA: Základní údržba sněhové frézy

ZAHRADNÍ TECHNIKA: Základní údržba sněhové frézy

více
10 / 12 / 2017
Chráníme rostliny a stromy v zimě

Chráníme rostliny a stromy v zimě

více
8 / 12 / 2017
ZAHRADNÍ PORADNA: Proč hnědnou a měknou jablka

ZAHRADNÍ PORADNA: Proč hnědnou a měknou jablka

více
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace