KOMPOST: Jak si vytvořit kvalitní hnojivo (1. díl)

ZAHRADA  |  DISKUSE (0)
09 / 11 / 2017
KOMPOST: Jak si vytvořit kvalitní hnojivo (1. díl)

K vytvoření kvalitního kompostu nestačí naházet do něj zahradní a kuchyňské zbytky, chce to trochu vědomostí, trpělivosti i kumštu. Poradíme vám, jak si vytvořit opravdu hodnotné biologické hnojivo, které prospěje nejen půdě, ale i rostlinám.

Jílových minerálů je v běžných půdách obvykle dostatek a jsou víceméně stabilní. Ale humusu, toho je dnes často v půdách nedostatek. Úrodnost půdy a rostlin pěstovaných na ní závisí tedy i na hnojení kvalitním kompostem obsahujícím kromě množství humusu i dostatek živných prvků. Jen samotné chemické hnojení totiž půdu nezlepšuje, nezúrodňuje, neudělá ji živou. Vybraná kvalitní a bezbalastová i chemická hnojiva však můžeme využít k obohacení kompostu. Protože spotřeba kompostu v zahradě není malá, dokonce ani tehdy, když máme jen okrasnou zahradu, musíme se postarat o jeho soustavnou, prakticky celoroční výrobu, ať už klasickým postupem, nebo výrobou tzv. rychlokompostů. Ty však vyžadují trochu usměrněný postup.

EKOLOGIZACE ZAHRADY

I dobrý záměr, jakým je vyloučení nebo alespoň minimalizování užití chemických hnojiv na rozumnou míru a nákup organických hnojiv, může mít svá úskalí. Kvalitu kupovaných hnojiv nemáme pod kontrolou, často se vyrábějí z komunálního odpadu (proto se v nich někdy nachází sklo, kameny a nadměrné množství jíloviny). Průmyslová organická hnojiva jsou vyráběna podle určité normy, a tedy nezohledňují naši potřebu upravit pH půdy pomocí kompostu, kromě toho jsou i s dopravou poměrně drahá. A přitom v zahradě i kuchyni máme hromadu kompostovatelných odpadů, které nesmyslně vyhazujeme do kontejnerů.

kompost

ABY KOMPOSTOVÁNÍ BYLO EFEKTIVNÍ

V přírodě je tvorba humusu relativně pomalá, pokud ji chceme urychlit a vytvořit kvalitní kompost bohatý na živné látky a humus, musíme už při zakládání kompostu zohlednit základní požadavky tohoto složitého procesu. Základní fáze kompostování jsou:

  • I. fáze (horká): rozklad rostlinných zbytků se realizuje přirozenými, hlavně enzymatickými procesy; do tohoto procesu jsou zapojeny i mikroorganismy, které se živí organickými zbytky; tato fáze je charakteristická prudkým zvýšením teploty prostředí, obvykle až na 65 °C, což trvá tři až čtyři týdny;
  • II. fáze (přeměnná): začíná vznikat živný i trvalý humus; kompost získává rovnoměrně hnědou barvu, drobivou strukturu a lehkou vůni po lesní půdě; kompost v tomto stadiu má nejlepší hnojivý účinek; v této fázi, která trvá od čtvrtého do desátého týdne, teplota kompostu klesá;
  • III. fáze (zralosti): kompost získává zemitou strukturu; živný humus se mění na zralý humus, jeho hnojivý účinek je slabší, zvyšuje se však jeho půdotvorná účinnost.

SLOŽENÍ KOMPOSTOVÉ „ZAKLÁDKY“

HUMUSOTVORNÉ MIKROORGANISMY

Jsou základní podmínkou koloběhu prvků. Do kompostu se dostanou spolu s odpady, ornicí nebo se zahradní půdou, v níž se vyskytují. Jedním ze způsobů intenzifikace humifikace odpadů v kompostu je očkování kompostu už při jeho zakládání větším množstvím těchto mikroorganismů. Mylně se to dělalo čerstvým hnojem. Ten je sice plný mikroorganismů, ale ne půdních, humusotvorných, ale trávicích. Ty plní jiné funkce. Na očkování kompostu mikroorganismy je třeba používat dobrou úrodnou půdu plnou života, kterou i tak musíme přidat, neboť je nositelem důležité jílovité složky. Množství vhodných mikroorganismů navýšíme přídavkem naplno pracujícího kompostu, protože v tomto stadiu je nejbohatší na mikroorganismy. Ani to největší množství mikroorganismů však nic nezmůže, pokud jim nevytvoříme vhodné podmínky pro humifikační práci v kompostu.

VÝŽIVA A OBOHACOVÁNÍ KOMPOSTU ŽIVINAMI

Mikroorganismy pro svůj život potřebují energii, kterou čerpají především z organických látek v kompostu (měly by tvořit alespoň 20 %). Nutně potřebují i minerály, nejdůležitější jsou fosfor a dusík. Aby proces humifikace organických odpadů probíhal co nejlépe a nejrychleji, je důležité, aby poměr uhlíku a dusíku (C : N) v kompostované směsi byl co nejužší, tedy nejlépe 10 : 1, ale tolerovaný je i poměr 20 : 1, případně až 30 : 1. Dostatek dusíku totiž zajistí i dostatečnou tvorbu humusu. Je-li v kompostu málo dusíku, tvoří se hodně organických látek a málo humusu. S dusíkem to však nesmíme přehánět. Poměr C : N upravujeme buď vhodnou kombinací různých odpadů s různým poměrem C : N už při jeho zakládání, nebo kompost poléváme roztoky s vyšším obsahem dusíku, jaký má například močůvka nebo roztoky solí s amoniakem, hlavně sírany (ne ledky), a též roztok močoviny.

Fosfor, kyselina fosforečná, zase umožňuje přeměnu organických látek a je podmínkou fungování energetického metabolismu mikroorganismů, tedy i jejich množení. Větší množství kyseliny fosforečné také urychluje humifikaci. Kompost obohacujeme přídavkem některých hospodářských hnojiv bohatších na fosfor.

OPTIMÁLNÍ POMĚR UHLÍKU A DUSÍKU

Při skládání kompostovací směsi se snažíme dodržet optimální poměr C : N a současně směs složit z co nejpestřejší sestavy odpadů, pak je i kompost kvalitnější a kompostování probíhá rychle. Je-li uhlíku více, produkce bílkovin v mikroorganismech probíhá nedostatečně, málo se množí, a tedy i kompost pomaleji zraje a je méně kvalitní. Při sestavování směsi se řídíme reálným poměrem C : N v jednotlivých surovinách (čísla udávají počet dílů uhlíku k jednomu dílu dusíku):

  • odpady ze zahrady: posekaná tráva 10–25, zelené rostlinné odpady 20–60, listí/jehličí 30–80, kůra 100, větve dřevin 100–200;
  • odpady z domácnosti: rostlinné odpady 10–25, papír/karton 200–350, piliny 100–500, dřevní popel 200–500;
  • hospodářské odpady: sláma z žita, ovsa 60, sláma z pšenice, ječmene 100, drůbeží trus 10, močůvka 2, hovězí hnůj 25.

JÍL - NUTNÁ SOUČÁST HUMUSU

Jílové složky by mělo být v kompostu asi 20 %. Ideální je, aby byla dobře promíchaná s ostatními složkami kompostu. Tento kompost je vhodný na zkvalitnění hlavně písčitých půd.

kompost

JEDNODUCHÝ TEST: Když zmáčkneme trochu kompostu v dlani, nesmí z něj vytékat voda,
ale při otevření dlaně by měla z něj zůstat soudržná masa.

VLHKOST KOMPOSTU

V přeschlém kompostu se humifikace zpomaluje až zastavuje. Taktéž není vhodné, aby byl kompost promočený. Ani by tak nevadil přebytek vody, jako spíše to, že voda vytlačuje vzduch z kompostu, který je nutný pro život a rozmnožování mikroorganismů. Proto by kompostoviště mělo být ve stínu a chráněno před nadměrným deštěm. V letních měsících kompost přiměřeně zavlažujeme močůvkou nebo vodou. Voda z kompostu nesmí vytékat.

PROVZDUŠNĚNÍ KOMPOSTU

V kompostu se nacházejí aerobní mikroorganismy, které potřebují pro svůj život vzduch, a anaerobní mikroorganismy, které ho nepotřebují a vytvářejí nekvalitní a zapáchající kompost, a jsou tedy nežádoucí. Zpravidla se nacházejí ve velmi zhutněném, neprovzdušněném kompostu. Proto už při zakládání využíváme nadlehčené a porézní odpady (sláma, seno, třtina, slabší větve, piliny, kůra). Přívod vzduchu do kompostu zabezpečíme i bočními otvory ve stěnách kompostéru, případně kompost prokypříme, několikrát přehodíme. Důkazem, že provzdušněním kompostu oživíme mikroorganismy v něm, je zvýšení jeho teploty. Přehozením kompostu se masa homogenizuje, což urychlí jeho humifikaci.

Kompost by měl obsahovat 40 až 60 % vody, což odhadem zjistíme jednoduchým testem.

TEPLOTA A TMA V KOMPOSTU

Protože mikroorganismy jsou citlivé na světlo, kompost zakládáme ve stínu nebo ho překryjeme slámou, senem, listím, rohožemi z třtiny či jutovým pytlem. Nejrychlejší proces rozkladu v kompostu naběhne, když ho zakládáme při vnější teplotě 20 až 25 °C. Vyšší teplota vzniká hlavně na začátku humifikace a je závislá na lehké rozložitelnosti odpadů, na poměru C : N odpadů, na množství mikroorganismů, velikosti kompostu, ročního období (venkovní teploty), provzdušnění kompostu a jeho přiměřené vlhkosti. Optimální teplota vhodná pro většinu přítomných mikroorganismů je 35 až 40 °C. Zvýšením teploty se rozkladné procesy urychlují, ale při překročení teploty 65 °C množství humusu klesá a má horší vlastnosti. Při nízkých teplotách se zase procesy zpomalují a při 0 °C se prakticky zastavují. Počáteční vyšší teploty v kompostu (po jeho založení několik dnů dosahují 55 až 60 °C) však vůbec nejsou na škodu. Kompost totiž jako by sterilizovaly, ničí hlavně choroboplodné zárodky i semena plevele. Kontrolu teploty v kompostu můžeme měřit teploměrem, snížit ji můžeme zálivkou studenou vodou a též upěchováním kompostu. Naopak teplotu přirozeně zvýšíme provzdušněním kompostu, prokypřením nebo přehozením.

STABILIZACE HUMUSU

Humus vytvořený v kompostu nemusí být stálou složkou, neboť určitá skupina mikroorganismů je schopná ho rozkládat. Abychom tomu zabránili, musíme humus stabilizovat přídavkem zeminy a vápna, které s humusem vytvoří jílovito-humózní komplexy odolávající rozkladným snahám mikroorganismů. Vápník kromě toho upravuje i kyselost (pH) prostředí, vytváří tedy alkalickou reakci. Při nedostatku vápníku mikroorganismy hynou a rozmnožují se nežádoucí plísně. Jako zdroj vápníku jsou nejvhodnější mleté nebo zvětralé vápence či dolomity.

KOMPOSTOVÉ ZÓNY

Okrajová zóna, která se nachází navrchu a po stranách kompostu, často prosychá, proto pomáhá závlaha a přehození kompostu, případně jeho překrytí vzdušnými materiály (rohože, sláma). Zóna intenzivní humifikace sahá asi do poloviny hloubky kompostu; může rychle vysychat, což se často projeví plísňovým povlakem; je důležité, abychom právě v této zóně hlídali její optimální vlhkost. Zóna utlumené humifikace se u vyšších kompostů obvykle nachází v jejich spodní polovině; tu je kompostovaný materiál velmi zhutněný, má nedostatek vzduchu, často je i promočený; jednoznačně tu pomáhá hlavně přehození kompostu alespoň jednou za čtyři měsíce (u tradičního kompostu), u rychlokompostu se toto tak často nevyskytuje a přehození přichází v úvahu až za několik týdnů.

kompost

KOMPOSTOVANÉ HMOTY

  • Opadané listí se snáze rozkládá, na rychlokomposty se více hodí listí z ovocných dřevin, lísky, břízy, jasanu, javoru, lípy, olše, vrby; listy však lehce slehnou, slepí se, proto je třeba je míchat z různých druhů stromů, rozdrtit je nebo rozsekat sekačkou na trávu a smíchat v poměru dva díly listů a jeden díl jiného materiálu (půda, hnůj nebo kompost); pokud v kompostu dominuje listí, říkáme mu listovka a používá se hlavně na květiny a výsevné záhony.
  • Posečená tráva je bohatá na dusík, snadno ulehne a zhutní se; kompostujeme až zavadnutou trávu, kterou mícháme se slámou, rozdrcenými větvemi z živého plotu. Kompost musíme častěji přehazovat, aby se provzdušnil a abychom předešli jeho hnití. U vrstvených kompostů nikdy neděláme vrstvu trávy vyšší než dvoucentimetrovou.
  • Měkké rostlinné odpady ze zahrady, jakož i nasekané zelené a živé dřevní odřezky, kompostujeme ve směsi jiných odpadů.
  • Kuchyňské rostlinné odpady také kompostujeme jako přídavek do směsi jiných odpadů.
  • Výlisky z ovoce a hroznů mají optimální poměr C : N (25 až 30 : 1), takže nemusíme přidávat dusíkaté hnojivo. K výliskům z jablek a hrušek je dobré přidat nasekanou slámu. Tyto komposty se rychle zahřívají a rády i vysychají, proto jejich vlhkost musíme hlídat. Zeminu přidáváme v množství asi 10 %. Doba přeměny trvá čtrnáct dnů až čtyři týdny. Tyto komposty zůstávají dlouho kypré a jsou vhodné do substrátů jako náhrada rašeliny; chceme-li je použít jako hnojivo, místo vody bychom je měli polévat močůvkou.
  • Chlévská mrva je směs tekutých a pevných výkalů domácích zvířat; obsahuje-li málo slámy, doplníme ji další slámou, listím, starým senem a vlhčíme ji, je-li suchá; kompostujeme ji samotnou nebo s dvacetiprocentním přídavkem půdy nebo kompostu. Kompost je vhodný pro rostliny náročné na živiny (brambory, rajčata, tykve).
  • Koňský a ovčí hnůj má sklon k příliš silnému zahřátí se, proto k němu přidáváme 10 % zeminy a rostlinné odpady.
  • Drůbeží trus obsahuje více živin než hnůj velkých zvířat, kompostuje se se zahradními odpady.
  • Sláma, hlavně nadrobno posekaná, slouží na vyrovnání nadměrné vlhkosti některých odpadů.
  • Dřevní popel přidáváme v množství 3 až 5 kg/m3 kompostu.
  • Vlasy, drcená rohovina jsou bohaté na dusík a dáváme je přímo do kompostu.
  • Nebarvený papír, lepenka, papírové utěrky, balicí papír jsou vhodné k vyrovnání vlhkosti hlavně kuchyňských odpadů a k zlepšení strukturnosti kompostu.
  • Vařené vajíčkové skořápky, dobře rozdrcené, dodávají potřebný vápník.
  • Kávová usazenina a vylouhovaný čaj jsou bohaté na živiny a jsou dobrou potravou pro dešťovky.
  • Suché dřevité odpady se pomaleji rozkládají, abychom tento proces urychlili, musíme je rozdrtit a často přidat i dusíkaté vápno, vlhčit a přehazovat kompost. Hůře rozložitelné listy: buk, dub, jírovec maďal, ořech, platan, topol.
  • Mech a jehličí se rozkládají velmi pomalu; kompost okyselují.
  • Hrubé dřevité odpady (kmeny, suché větve, kůra, kukuřičné odpady, slunečnicové stonky) je třeba nadrobno rozdrtit; dřevěnou drť i s pilinami a hoblinami musíme obohatit o dusík.

PROBLEMATICKÉ ODPADY

Sem patří odpady jídel, případně i syrové skořápky z vajec (tyto se ve velkých kompostech, kde teplota dosahuje až 65 °C, dezinfikují až za dvanáct měsíců), dále prasečí hnůj, rostlinné odpady napadené rostlinnými nemocemi (bakterie, houby, viry). Je odzkoušeno, že horké kompostování (65 °C) údajně likviduje padlí, rez a černou skvrnitost růží, skvrnitosti listů, strupovitost jablek, hrušek, větve napadené rakovinovým odumíráním, mšicemi a roztoči; je však na uvážení každého, zda je spálí, nebo zkompostuje. Plevel rozmnožující se trvalými kořenovými výběžky, ale i plevel ve stadiu zralých nebo téměř zralých semen do kompostu raději nedáváme; vhodnější je inaktivovat je déle trvajícím překvašením v sudu s vodou a následným zkompostováním. Masité zůstatky jídel do kompostu nedáváme hlavně proto, že lákají potkany a myši.

CO DO KOMPOSTU NEPATŘÍ

  • Nic, co není biologicky rozložitelné (sklo, kovy, umělé hmoty a textilie).
  • Co má vyšší obsah škodlivých látek (barevný papír, popel z briket a uhlí, obsah sáčků z vysavačů).
  • Zásadně do kompostu nepatří pesticidy (a rostliny jimi postříkané, dále postříkané slupky z citrusů, nalakované a nabarvené dřevo či napuštěné chemikáliemi).

Text: Ing. Jaroslav Pížl :: Foto: archiv autora, isifa/Shutterstock

Zdroj: Časopis Recepty Prima Nápadů 10/17

Diskuse k článku

Nebyla nalezena žádná položka ... buďte první a přidejte svůj komentář
Redakce serveru nenese odpovědnost za obsah diskuzí a vyhrazuje si právo mazat nevhodné příspěvky.

Další články sekce

18 / 11 / 2017
POSEZONNÍ PÉČE O SKLENÍK

POSEZONNÍ PÉČE O SKLENÍK

více
17 / 11 / 2017
8 TIPŮ NA PŘÍPRAVU DŘEVA

8 TIPŮ NA PŘÍPRAVU DŘEVA

více
16 / 11 / 2017
ŠTÍTNA ŽLÁZA = ZÁKLAD VŠEHO

ŠTÍTNA ŽLÁZA = ZÁKLAD VŠEHO

více
16 / 11 / 2017
OKRASNÁ ZAHRADA: Co ještě můžeme udělat

OKRASNÁ ZAHRADA: Co ještě můžeme udělat

více
13 / 11 / 2017
ÚPRAVA PŮDY PŘED ZIMOU

ÚPRAVA PŮDY PŘED ZIMOU

více
9 / 11 / 2017
Rozkvetlá zahrada v listopadu

Rozkvetlá zahrada v listopadu

více
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace