Pěstování a zpracování tykví

ZAHRADA  |  DISKUSE (0)
08 / 11 / 2017
Pěstování a zpracování tykví

Málokterá zelenina dosáhla tak rozsáhlého vyšlechtění do tolika rozmanitých druhů a odrůd jako tykev. Ačkoliv pochází z malých i velkých hořkých nejedlých plodů, z nichž indiáni konzumovali jen jejich výživná semena, dnes rekordní tykvové výpěstky dosahují až 600 kg.

Vítěznou korunu tykvím nasadili novodobí evropští i světoví šlechtitelé, kteří si doslova vyhráli s křížením jednotlivých druhů, až dospěli k číslu (jen odhadovanému) 800 druhů a odrůd rozmanitých chutí, barev i tvarů.

Základní typy moderních tykví

  • tykev obecná – zahradní (Cucurbita pepo),
  • tykev muškátová (C. moschata),
  • tykev velkoplodá (C. maxima),
  • tykev fíkolistá (C. ficifolia),
  • lagenárie obecná (Lagenaria siceraria).

TYKEV OBECNÁ – ZAHRADNÍ

Možná proto, že mezi jejími odrůdami se vyskytují i skutečně robustní druhy, nazývají ji „centovou“. Pochází z výše položených oblastí Mexika, a proto je teplotně méně náročná, takže například cuketám, které sem patří, se daří i ve Skandinávii. Rostliny vytvářejí méně listové plochy a jen krátké nebo i žádné výhony, takže zůstávají ve tvaru keříku. K tomuto druhu tykví patří různobarevné cukety – odrůda ’Yellow Crookneck‘ (se zajímavými zahnutými a bradavičnatými plody), ’Rondini‘ (s menšími kulatými plody) –, dále patisony, žaludové tykve Acora, různé miniaturní tykve.

U nás známé tzv. chřestové letní tykve se využívají k přípravě výborného tykvového vývaru s koprem.

Špagetové tykve vyšlechtěné před sedmdesáti lety v Japonsku jsou skutečnou raritou. Jejich dužina se po uvaření tykve v celku rozpadne na výborné nefalšované zeleninové špagety, které stačí jen dochutit vhodnou omáčkou či zálivkou. Menší tykve vaříme asi třicet minut vcelku, před tím však musíme slupku několikrát propíchnout. Po uvaření tykev rozřežeme, semena odstraníme a vidličkou vyjmeme špagetová vlákna. Velkou tykev nejprve rozpůlíme, vybereme semena, pečeme asi třicet minut v troubě vyhřáté na 180 °C a potom z ní vyndáme špagety. Hmotnost těchto tykví je až 3 kg, mají žlutou až oranžovou barvu. Je několik osvědčených odrůd: ’Small Wonder‘ (malé kulovité plody do 1 kg), ’Tivoli F1‘, ’Stripetti F1‘.

Tykev olejnatá (Cucurbita pepo var. oleifera) se pěstuje hlavně pro semena, která jsou velmi chutná a zdravá. Vyrábí se z nich i vynikající olej. Zelená semena jsou bohatá na bílkoviny a několik léčebně působících látek. Bílá houbovitá vodnatá dužina se využívá jako krmivo nebo se nechává jako organické hnojivo na poli. Tykev olejnatá se pěstuje v keříčkové i poléhavé formě. Je to kulatá tykev s hmotností 3 až 5 kg, nejednotného zabarvení – od oranžové, zeleno-páskové až po skvrnitou. Největšími pěstiteli a výrobci tykvového oleje je rakouské Štýrsko, kde se nazývá „štýrské černé zlato“.

TYKVOVÁ JADÉRKA

Z výživového hlediska jsou tykvová jadérka – se slupkou i bez ní – nejhodnotnější částí tykve. Mají podobné složení jako ořechy. Obsahují 20 % bílkovin, 15 % sacharidů, 40 % tuků a 4 % vlákniny. Tuková složka obsahuje 40 % kyseliny olejové a linolové a též 1 až 5 % omega-3 mastných linolenových kyselin.

jadérka

Co je však dělá mimořádně cennými, to je cucurbitacin, který zabraňuje zvětšování prostaty, a cucurbitin, který má protiparazitický účinek. Jsou bohaté i na vitamin E, na celou skupinu vitaminů B a kyselinu listovou, a tedy i B17, který má protinádorový účinek. Kromě toho jádra obsahují minerály, jako jsou hořčík, vápník, draslík, fosfor, železo, selen, mangan a především zinek, jenž je důležitý pro reprodukční orgány a imunitní systém. Snižují cholesterol a ovlivňují dobrý stav cév. Využívají se i proti vypadávání vlasů, mírní močové infekce, pomáhají při klimakterických problémech a též udržovat zdravé kosti. Užitečné jsou i při únavovém syndromu.

TYKVOVÝ OLEJ

Je velmi výživný a chutná jako oříšky, neboť obsahuje mnoho nenasycených mastných kyselin citlivých na teplo a světlo. Zásadně ho využíváme jen ve studené kuchyni (ne na smažení!).

Tykvový olej

DOPŘEJME JIM

Všechny tykve pěstované u nás jsou jednoleté. Většina kořenů se nachází pod povrchem a sahá do hloubky asi 40 cm. Jsou velmi náročné na přísun vody i vzduchu. Vyžadují kyprou, dobře provzdušněnou půdu s vysokým obsahem humusu a stále přiměřeně vlhkou. Pak dokážou za krátkou dobu přijmout velké množství živin. Protože kořeny jsou často plytce pod povrchem půdy a časté a hlubší okopávání je ničí, je důležitá dobrá příprava půdy před výsadbou, aby její struktura zajišťovala stabilní kyprost a provzdušnění. U klasického způsobu pěstování v zemi je dobré půdu zásobit kompostem, alespoň 4 kg / 1 m2. Náhradou okopávání je mulčování půdy, které potlačuje růst plevele a chrání půdní vláhu. K tomu přispívá konečně i samomulčování půdy, tedy její zastínění velkými tykvovými listy, jejichž čepele jsou dlouhé často až 50 cm.

ZÁKLADNÍ PODMÍNKY PĚSTOVANÍ

  • Nejlépe klíčí dvouletá až čtyřletá semena.
  • Pokud pěstujeme vlastní semena, musíme květy chránit před jejich opylením ještě před rozkvetením, ručně je opylit a znovu chránit před opylujícím hmyzem.
  • Při výsevu semen je důležitá jejich orientace, tedy to, kterým koncem je zastrčíme do země; jeden konec je zaoblený a druhý je špičatý nebo uťatý, právě ten by měl směřovat dolů, protože z něj vyrůstají kořínky.
  • Teplota při klíčení by měla být 20 až 25 °C, při nízké teplotě semena plesniví.
  • Sazenice i dospělé rostliny zavlažujeme podmokem, ne na listy a jen vlažnou vodou.
  • Sazenice velkoplodých tykví vysazujeme v řádcích na vzdálenost 150 až 200 cm a v řádku na vzdálenost 80 až 100 cm.
  • Při hnojení půdy pod tykve nepoužíváme chlorová hnojiva – nesnášejí chlor.
  • Tykve potřebují pro dobrý růst a plnou plodnost místo na plném slunci a denní teplotu 16 až 30 °C; v polostínu sice rostou, ale špatně plodí i špatně vyzrávají.
  • Předpěstování sazenic může vyjít nazmar, pokud je po výsadbě do zahrady neuchráníme před slimáky – za jednu noc je dokážou všechny zničit.
  • Je třeba zajistit bohatý obsah humusu v půdě, aby byla dobře provzdušněná, ne těžká, uleželá ani zamokřená.
  • Důležitý je i dostatek opylujícího hmyzu v zahradě.
  • První polovinu vegetace charakterizuje rychlý růst asimilační plochy, což vyžaduje dobré zásobování vláhou. V druhé polovině a na konci vegetace je vhodnější sušší a teplejší počasí, ale půda musí mít dostatek vláhy kvůli příjmu draslíku (lepší vyzrání plodů, zvýšená odolnost proti bakteriálním chorobám).
  • Půda by měla být písčitohlinitá, dobře zásobená humusem a živinami, výhodné je pěstovat tykve na kompostu.
  • Výživu rostlin zlepšíme, když na několika místech tykvové šlahouny zasypeme kompostem – po zakořenění pomáhají živit rostliny.
  • Jarními předplodinami tykví mohou být hlavně špenát, salát, ředkvička.

Skladování tykve

Tykve skladujeme se stopkou, v suchu a ve tmě v jedné vrstvě podložené papírem nebo slámou při teplotě 10 až 15 °C, dlouho vydrží i v obytné místnosti.

 

Text: Ing. Jaroslav Pížl :: Foto: isifa/Shutterstock

Zdroj: Časopis Recepty Prima Nápadů 10/17

Diskuse k článku

Nebyla nalezena žádná položka ... buďte první a přidejte svůj komentář
Redakce serveru nenese odpovědnost za obsah diskuzí a vyhrazuje si právo mazat nevhodné příspěvky.

Další články sekce

18 / 11 / 2017
POSEZONNÍ PÉČE O SKLENÍK

POSEZONNÍ PÉČE O SKLENÍK

více
17 / 11 / 2017
8 TIPŮ NA PŘÍPRAVU DŘEVA

8 TIPŮ NA PŘÍPRAVU DŘEVA

více
16 / 11 / 2017
ŠTÍTNA ŽLÁZA = ZÁKLAD VŠEHO

ŠTÍTNA ŽLÁZA = ZÁKLAD VŠEHO

více
16 / 11 / 2017
OKRASNÁ ZAHRADA: Co ještě můžeme udělat

OKRASNÁ ZAHRADA: Co ještě můžeme udělat

více
13 / 11 / 2017
ÚPRAVA PŮDY PŘED ZIMOU

ÚPRAVA PŮDY PŘED ZIMOU

více
9 / 11 / 2017
Rozkvetlá zahrada v listopadu

Rozkvetlá zahrada v listopadu

více
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace