Návštěva u rodiny výtvarníků: NOEMOVA ARCHA

INTERIÉR  |  DISKUSE (0)
19 / 10 / 2016
Návštěva u rodiny výtvarníků: NOEMOVA ARCHA

Majitelé – oba výtvarníci Peter Stankovič a Monika Vančová se zdá, v ateliéru narodili, vyrostli, dokonce se do něj i přestěhovali, a dnes v něm vychovávají i své tři „plavčíky“.

Plavba po širém domě

Na plavbu v Noemově arše se vydáte přímo z obýváku – nově přistavěné části domu, kterou od té původní oddělují pouze masivní námořnické dveře. Ponecháním plné světlé výšky krovu máte možnost dívat se až na „nebe“ samotného domu, které je na některých stěnách obrazně znázorněno. Použitím starých trámů vykompenzovali chybějící trámové stropy.

... když nechybí hravost a originální nápady

Kuchyně má mnoho částí: jídelní, vařicí, kde se kuchtí a ochutnávají se dobroty, pracovní, kde se pracuje, a odkládací, kde se váží, odkládá, ale i košíkuje. A pracovních ploch nikdy dost. Tu je jeden tip, jak si vytvořit netradiční plochu navíc. Budete potřebovat pár starých cihel a kus staré masivní skříně.

Venkovské moře

„Do morku kostí“ městští lidé se před několika lety přestěhovali do jediné slovenské vesničky nedaleko hlavního města, v níž čísla domů za sebou z principu nenásledují. Po sto čtyřce jednička, po jedničce pětistovka. Prý vždy, když se postaví nový dům, dostane takové číslo, o němž vrchní, co neprchli, vědí, že ho nemá určitě nikdo v obci. Slovácko se ale nesúdi a vlastně ani není o co. Díky originálnímu číslování si prohlédnete aspoň celou vesničku od začátku do konce a hostitel vás, pro případ, že byste zabloudili, bude čekat přímo na ulici.

Na palubu!

Dříve, než vstoupíte na palubu lodi, musíte projít přístavem. Původní část domu, kterou si dvojice zrekonstruovala, je tvořena ze vstupní galerie obrázečků – malých dílek, které jsou pro Petra vzpomínkou na všechny výtvarné kreace, které dosud vytvořil. Z předsíně vedou dvoje dveře. Jedny do ložnice a druhé jsou bránou ke kuchyňským záležitostem, které naznačují, že se zde skutečně žije.

Ložnici obývají Peter s Monikou i se svými dvěma syny. Konstrukce manželské postele, bezpochyby světového originálu, vznikla v rukách kreativní výtvarnice, nyní už maminy na plný úvazek, Moniky. O obrázkové záhlaví a zánoží se zase postaral Peter.

Ostrovní ateliér

Mezi obývákem a zahradou se nachází zimní zahrada opticky propojená s obývací částí velkoplošným prosklením. A to už plavba domem končí. Zahradní ostrov je rozdělen na několik částí. Molo (terasa), k němuž se celá archa ukotví, samotný ostrov, na kterém se mohou do sytosti vyřádit malí plavčíci, a ostrovní domek (ateliér), ničím a nikým nerušené privilegované místo kapitána.

 

Vlastní ateliér je pro každého umělce stísněným místem, které však nabízí nejvíce volnosti.

Tajná skrýš lodního kapitána.

Stopy po umělcích jsou v domě nepřehlédnutelné a natrvalo v něm zůstávají.

Maličcí plavčíci

S přibývajícím počtem malých plavčíků se zákonitě musí změnit dispozice „archy“. Podkrovní poschodí, které je momentálně skryto za provizorní zástěnou, se odkryje a vytvoří se tak prostor na další lodní kajuty. Dům, který na první pohled vypadá spíše jako menší lodička, ve svých útrobách poskytuje místo pro větší flotilu, která se čas od času mění na nezbedné piráty. Živost a hravost do tohoto domu rozhodně patří. Funky, kterým oplývá výtvarník a zároveň i hudebník Peter, se přenáší do obrazů, z obrazů do celého prostoru a nakazily se jím i děti, koneckonců i já a náš fotograf.

 

I drobné nezbytnosti, z nichž vznikají velké věci, zde mají své místo.

Jak řešili izolaci starého domu

  • Peter a Monika chtěli zpočátku odstranit vlhkost podřezáním zdiva. Objevili však způsob odvlhčování starých domů na principu magnetokinézy, což majitelům domu ušetřilo práci a jak říká Peter – „bylo to bez bordelu a dokonce to funguje“. Prostřednictvím instalace jednoho nebo i více speciálních přístrojů se ve vlhkém objektu zajišťuje vysílání velmi slabého pravotočivě polarizovaného pole, které se podobá elektromagnetickému. V průběhu vysoušecí fáze probíhá současně magnetokinetické odsolování. Největší část vlhkosti putuje kapilárním systémem zdiva do země. Malá část vlhkosti zdiva se odpařuje ven a transportuje přitom v kapilární vodě rozpuštěné soli starých omítek. Průměrná doba vysychání je jeden a půl až dva roky a fáze odpařování trvá několik měsíců. Po odstranění těchto starých, zasolených omítek mohli už dům definitivně povrchově upravit.

Text: Lucia Pristachová Hô-Chí :: Foto: Dano Veselský

Diskuse k článku

Nebyla nalezena žádná položka ... buďte první a přidejte svůj komentář
Redakce serveru nenese odpovědnost za obsah diskuzí a vyhrazuje si právo mazat nevhodné příspěvky.

Další články sekce

15 / 12 / 2017
KVĚTINY NA VÁNOCE

KVĚTINY NA VÁNOCE

více
14 / 12 / 2017
Úspěšná přestavba: Nenáročně a prakticky

Úspěšná přestavba: Nenáročně a prakticky

více
7 / 12 / 2017
JAK SI SPRÁVNĚ VYBRAT VÁNOČNÍ STROMEK?

JAK SI SPRÁVNĚ VYBRAT VÁNOČNÍ STROMEK?

více
6 / 12 / 2017
Proměna: Obývací pokoj z polotovarů

Proměna: Obývací pokoj z polotovarů

více
6 / 12 / 2017
Jak efektně upravit stěny

Jak efektně upravit stěny

více
28 / 11 / 2017
Romantický industriál: Interiér navržený majitelem

Romantický industriál: Interiér navržený majitelem

více
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace